Muži chtějí partnerku, ne služku!

Ivana svého přítele velmi milovala. Bylo jí dvacet, dlouho se jí líbil a to, že i on projevil zájem, jí připadalo jako zázrak. A pak, aniž by si toho všimla, se z ní stala loutka bez vlastního mozku. Na vše kývala, se vším souhlasila, jakýkoli jeho nápad nebo názor byl svatý. Přestože o fotbalu nic nevěděla a nikdy ji nezajímal, stala se z ní vášnivá fanynka. Samozřejmě toho týmu, kterému fandil on.

Jenže ani tak se pohádka nekonala. „V podstatě jsem ho přestala bavit, a upřímně, ani se mu nedivím. Byla jsem jeho ocásek, nic víc. On byl chytrý kluk a chtěl mít vedle sebe normální holku s normálním mozkem,“ popisuje Ivana, se kterou se její přítel po nějaké době rozešel. Chvíli to sice bolelo, ale pro Ivanu byla tahle epizoda velkým poučením. „Myslím, že jsem byla jednoduše moc mladá, proto jsem tak zblbla. Ale fakt je, že jsem to brzy pochopila a zařekla se, že takhle už se chovat nikdy nebudu. A zatím se mi to daří,“ usmívá se Ivana, která o pár let zestárla a žije s přítelem, kterému už se rozhodně ve všem nepřizpůsobuje. „A musím říct, že je to o dost lepší,“ zakončuje svou zkušenost.

U ní byl problémem skutečně asi věk. Obecně je ale podle odborníků takové patologické přizpůsobování se partnerovi častým jevem u žen, kterým chybí sebevědomí, láska a cit. „A jsou i případy, kdy jsou to ženy, které mají lásky dost, ale mají panický strach, že o ni přijdou,“ upřesňuje kouč partnerských vztahů Aleš Kalina.

Jakkoli se může okolí divit, proč se žena dobrovolně pasuje do role otroka, ona sleduje zcela jasný cíl. Je ochotna zapomenout na vlastní „já“, potlačit veškeré své názory a touhy a ztratit vlastní osobnost z jediného důvodu. „Jde o lásku, kterou se takto snaží získat nebo si ji udržet. Takové ženy žijí v domnění, že pokud partnera ve všem uspokojí, dostanou, co chtějí. Je to hrozná rovnice, ale bohužel je dost často naučená do rodičů,“ vysvětluje Aleš Kalina.

Mezi ženy, které mají k takovému chování sklony, totiž patří především ty, které v dětství vychovávaly podle věty „dělej, co chceme, a dostaneš, co chceš ty“. Jenže ta ve zdravém vztahu neplatí!

Dalším důvodem je panický strach z toho, že pokud nebude žena souhlasit a v čemkoli se partnerovi vzepře, o jeho lásku přijde. Jakkoli jí třeba vadí, že muž chodí po bytě v botech, nic proti tomu neudělá. Vždy jen vezme koště a podlahu vytře, ačkoli to v ní vře zlostí. Je přesvědčena, že kdyby manžela opětovně požádala, aby si boty zul, došlo by ke konfliktu a on ji opustil.

A podle Kaliny se toto nezdravé přizpůsobování nemusí týkat jen partnerského života, ale i oblasti práce. „Jsou to takové ty řitní alpinistky, které mají pocit, že posluhováním šéfovi dosáhnou svého. Nebudou vyhozeny, potupeny, odmítnuty a podobně,“ popisuje Aleš Kalina.

Nejsmutnější na celé věci je ale to, že většinou tímto způsobem ženy lásku ani city nezískají. Naopak! Kvůli tomu, že nemají vlastní osobnost, styl, názor, jednoduše je jejich šmrnc téměř nulový, velmi v partnerových očích klesnou. Proč si vážit ženy bez vlastního názoru? Proč obdivovat někoho, komu chybí osobnost, vlastní zájmy...? Proč takovou ženu vlastně milovat?

Většina normálních a inteligentních mužů totiž touží po rovnocenné partnerce. Samozřejmě je potěší, když jim zajistí určitý komfort s teplou večeří a vyžehlenými košilemi, ale pokud by si měli vybrat, zda chtějí otrokyni a posluhovačku, nebo parťačku pro život, je jasné, jakou variantu zvolí. Loutku ne! To ukázal i známý film Stepfordské paničky s Nicole Kidman v hlavní roli. Neviděly jste? Možná vám otevře oči jeho zhlédnutí!

Narozdíl od filmu, fakt, že se rodinné štěstí odvíjí od vycíděného bytu, každodenních teplých večeří, komínků ve skříni a ženy, která neřekne nikdy ne, si většinou namlouváme jen my ženy. Chlapům jde o něco úplně jiného – chtějí mít doma ženu, která se společně s nimi protluče životem, zvládne zátěžové situace, dokáže řešit problémy a dokáže se smát, vymýšlet zábavu, jednoduše se dokáže do života zapojit se vším všudy. A to obnáší i to, že někdy chce něco jiného než její drahý.

Jak je to u vás doma? Zažily jste někdy něco podobného? Překonali jste to s partnerem? Podělte se o své zkušenosti v naší diskusi.