Po smrti manžela našla nový smysl: Paní Zdeně (85) pomohla práce i přátelé

Paní Zdena (85) pochází z Královéhradeckého kraje, ale mládí prožila v Praze, kde později začala pracovat jako zdravotní sestra ve Fakultní nemocnici Bulovka. Když v polovině 50. let vypukla v Ostravě epidemie tyfu, odjela tam spolu s dalšími zdravotníky vypomáhat a seznámila se tu se svým budoucím mužem, který pracoval jako lékař. Společně se pak přestěhovali do Trutnova.

S manželem velmi rádi cestovali a pomáhali i jako zdravotníci v Tunisu v programu na pomoc rozvojovým zemím. „S manželem jsme provandrovali Evropu. Byli jsme batůžkáři, přespávali jsme různě v autě, v kempech nebo ve stanu. Během pár týdnů jsme stihli projet třeba tři různé země, chtěli jsme toho vždycky vidět co nejvíc,“ vzpomíná paní Zdena.

Naposledy spolu vyrazili do Španělska v květnu 1995, v červenci pak manžel paní Zdeny zemřel. Byla to pro ni velká rána, protože úmrtí bylo náhlé a zcela nečekané. Najednou zůstala sama, její život se úplně změnil a cítila se zoufalá a osamělá. Dcera žila v Praze, narodilo se jí v té době miminko, a nabídla mamince, aby se za ní přestěhovala. Našla jí dokonce garsonku ve stejném domě, kde sama s rodinou žila.

Paní Zdena v Praze zkontaktovala dávné kolegyně, ale ty měly stále manžely, věnovaly se jim a neměly tolik volného času. Většinu dne tak trávila u dcery, časem však získala pocit, že je tam někdy trochu navíc: „Já jsem se v té době na její rodinu věšela. Máme spolu dobrý vztah, ale já jsem tam byla pečená vařená a to nebylo dobře. Ono pohlídat děti je jedna věc, ale překážet tam celý den zase jiná.“ A tak se snažila najít si nové přátele a další program a zájmy.

A pak jí jedna známá řekla o organizaci Život 90. Paní Zdena začala chodit na kurzy do Centra aktivního stáří a její život se změnil. „Byla tam báječná parta a rozšířil se mi okruh známých, se kterými jsme po kurzu vždy ještě poseděli v místní kavárně U Elišky,“ pochvaluje si paní Zdena, která v kavárně nakonec začala pracovat: napřed na půl úvazku a až do konce loňského roku jeden den v týdnu.

Odpoledne často tráví v Divadle U Valšů, které je – stejně jako kavárna – součástí komunity Života 90. Paní Zdena chodí snad na každé představení a bere s sebou sousedky nebo kamarádky, které poznala v kurzech. Říká totiž, že mezilidské vztahy jsou jedna z věcí, na kterých v životě nejvíc záleží.

„Já jsem šťastný člověk, v baráku mám osm dveří, kde vím, že kdybych potřebovala, kdykoliv můžu zazvonit, a dokud budu schopná se o sebe postarat, tak se ze své garsonky stěhovat nebudu,“ sděluje spokojeně.

Kdyby ale přece jen někdy potřebovala víc než sousedskou pomoc, využila by paní Zdena službu Nadosah, tísňovou péči Života 90. Zatím je ale stále velmi aktivní a doma příliš času netráví. Přátelská komunita se stala součástí jejího života – do centra chodí nejen do divadla, ale i na cvičení a na další akce, navštěvuje také galerie a koncerty a léto tráví na chatě. „Moje rodina tvrdí, že mi Život 90 prodloužil život. Jsem tu strašně spokojená, jsem tu šťastná, vždycky sem strašně ráda chodím,“ dodává závěrem s úsměvem.

Co všechno nabízí a zvládá organizace pro seniory Život 90? Chcete-li ji podpořit, můžete přispět na jejich práci se seniory.