Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, s přítelem jsme spolu už 15 let, máme dvě děti ve školce. Když jsme spolu začínali, byl to sportovec (amatérský), zdálo se mi to dobrý, že něco dělá, má aktivity a nepije a neválí se. Když jsme zatím neměli děti, tak když odjel na víkend, tak jsem si uklidila a dělala si svoje, šla jsem za mámou nebo za kamarádkou.
On pořád trénuje a na jaře a v létě jezdí na závody. A nic se nezměnilo, ani když už máme děti. Když to spočítám, tak vlastně chodí do práce a pak jenom sportuje. Jinak nic. A ještě řeší svou správnou výživu. A tím to tak nějak končí.
Jednou jsem mu naštvaná přibalila děti, ať je ohlídá, takže výsledek byl, že nechal děti na dece u nás u jezera a šel plavat, opakuju: předškoláky nechal absolutně bez dozoru!, řekla mi to sousedka, co tam taky byla. Nic nepomáhá, vysvětlovala jsem mu to, křičela jsem, pak jsem zase ani nemluvila, ale je to všechno k ničemu, on si jede to svoje.
Já mám práci, ty dvě děti, domácnost a někdy ještě i to jeho jídlo, když on nestíhá. Jinak je milý, je s ním legrace, děti ho milují, když je doma, tak si s nimi hraje. A taky nás to stojí dost peněz, ty jeho přípravy, kolo, boty a strava a startovný. Tak co si myslíte? Prosím o radu. Děkuju vám. Ivana
Odpověď
Milá Ivano, váš přítel má zřejmě jednu velkou výhodu. Našel si něco, co ho baví, naplňuje a dává mu smysl. To je samo o sobě dobře. Problém ale nastává ve chvíli, kdy člověk začne považovat svůj koníček za tak důležitou součást života, že všechno ostatní se mu musí přizpůsobit. A přesně tohle se podle vašeho popisu děje u vás doma.
Když jste spolu začínali, věděla jste, že máte vedle sebe sportovce. Nemohla jste ale tušit, že jednou spolu budete mít dvě děti a že jeho životní styl zůstane prakticky stejný, zatímco váš se zásadně změní. To je docela podstatný rozdíl. Děti totiž nejsou jen další položkou v diáři, kterou si člověk přidá vedle práce a tréninku. Dobře víte, že mění pravidla hry pro oba rodiče.
Váš přítel má svou práci a rekreační sport. Vy máte práci, děti, domácnost a občas ještě musíte stíhat servis pro dospělého muže, který nestíhá vlastní jídelníček. Zatímco ale on si organizuje život tak, aby mohl dělat to, co ho baví, vy organizujete svůj život tak, aby všechno fungovalo. A protože vám to nějakým způsobem funguje, váš partner možná ani nevidí důvod něco měnit. Jenže to, že něco zvládáte, ještě neznamená, že je to spravedlivé. A už vůbec ne, že jste s tím spokojená.
Že je milý, to nestačí
Přiznám se, že mě zaujala vaše poznámka, že je přítel milý, je s ním legrace a děti ho milují. Věřím vám. Jenže být příjemný člověk a být spolehlivý partner a rodič jsou dvě různé věci. Děti mohou tátu zbožňovat, protože si s nimi umí hrát. Vy ale potřebujete také člověka, na kterého se můžete spolehnout, který sám vidí, co je potřeba udělat, a nemusíte ho k tomu pokaždé přemlouvat, prosit nebo se s ním hádat.
A potom je tu ještě jedna věc, kterou bych nebral na lehkou váhu. Nechat předškolní děti bez dozoru u jezera a odejít plavat je vážné selhání rodičovské odpovědnosti. Tady nejde o rozdílné názory na výchovu ani o váš spor o sport. Jde o bezpečnost dětí. To, že jsou na dece a táta je někde poblíž ve vodě, z nich nedělá děti pod dohledem. Tady musíte nastavit naprosto jasnou hranici. Nenechte se v žádném případě zatáhnout do situace, kdy se jeho selhání stane jen dalším z řady témat, o kterém se budete opakovaně dohadovat.
Co můžete udělat
Asi se ptáte, a co s tím mám dělat? Především přestaňte vést stále stejnou hádku. Píšete, že jste vysvětlovala, křičela, mlčela a nic se nezměnilo. Možná je čas přestat řešit jednotlivé víkendy, závody a tréninky a začít řešit samotné uspořádání vašeho vztahu.
Sedněte si spolu v klidu a řekněte mu, že nechcete rušit jeho sport ani mu zakazovat něco, co miluje. Ale že současný model je pro vás neudržitelný. Potřebujete konkrétní dohodu. Kolik času bude věnovat tréninku a závodům, jak si rozdělíte péči o děti a domácnost a jak budete společně rozhodovat o penězích, které sport stojí. A také potřebujete svůj vlastní čas, který nebude záviset na tom, jestli se zrovna rozhodne trénovat, závodit nebo odpočívat.
Velmi důležité je, abyste se nedostala do situace, která se nazývá „Plané sliby po další hádce“. Proto bedlivě sledujte, zda se skutečně něco mění. Partnerství totiž není soutěž v tom, kdo vydrží být déle nespokojený. Je to schopnost obou lidí upravit svůj život tak, aby se v něm dalo dobře žít společně.
Kdy má smysl dát vztahu šanci
A ještě jedna věc. Neberte na sebe odpovědnost za to, že přítel nestíhá svůj jídelníček, trénink nebo přípravu na závody. Je to dospělý člověk a jeho sportovní ambice jsou jeho volba. Nemusíte být jeho trenérka, kuchařka, manažerka a současně matka jeho dětí.
Pokud odmítne nabídku ke změně, pak už nebudete řešit, jak mu to lépe vysvětlit. Budete řešit, zda chcete v takovém vztahu dál žít. To je sice nepříjemná otázka, ale někdy je potřeba si ji položit. Samozřejmě není nutné ji formulovat jako výhrůžku. Vůbec ne. Předložte ji jen jako poctivé zhodnocení vlastního života.
Patnáct let je dlouhá doba a dvě malé děti jsou velký společný závazek. Má smysl dát vztahu šanci, pokud v něm oba chcete něco změnit. Ale šanci musíte dostat také vy sama. Nečekejte, až se partner jednou unaví ze sportu a sám od sebe pochopí, že má doma rodinu.
Přeji vám, abyste vedle sebe měla nejen muže, který je milý, když je doma, ale také partnera, se kterým se můžete o svůj život skutečně podělit.
Své dotazy pro vztahového kouče posílejte na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz. Pokud bude váš dotaz vybrán, bude i s odpovědí zveřejněn. Vše zůstává anonymní, záleží na vás, co do dotazu napíšete. Kontakty na čtenáře ani na pisatele dotazů nezprostředkováváme.
