Hlavní obsah

To se nedá vydržet aneb Závislost na sexu je nemoc. Jak poznat, že jí trpí váš partner

Foto: Roman Chazov, Shutterstock.com

Foto: Roman Chazov, Shutterstock.com

Větší než malé množství lásky. O jaké množství asi jde? Je v pořádku, že se s vámi partner chce milovat týdně, obden či snad denně (a to několikrát)? Jak poznáte typického nadržence od pohlavně nenasytného jedince?

Článek

Mýtus, že muži myslí na sex každých sedm vteřin, byl již dávno vyvrácen. O to se postarala mimo jiné i psycholožka Terri Fisher z Ohio State Univerzity. Experimentu s ručním počítadlem, jež pánové mačkali vždy, když jim cokoli o sexu prolétlo hlavou, ukázal, že je to „jen“ osmnáctkrát denně. Pohlavní styk ovšem podle této odbornice pro samce není prioritní. Muži totiž stejnou měrou myslí i na jídlo a spánek. Přesto se najdou tací, pro které je sex snad i výhradním smyslem existence. Kde je ta hranice mezi běžně nadrženým chlápkem a závislákem?

Faktory, které ovlivňují mužskou touhu

Sexuální touha má mnoho podob, přičemž jednu z hlavních rolí hraje věk. Mladší muži (17–30 let), kteří mají v průměru vyšší produkci testosteronu, budou mít silnější sexuální touhu než starší jedinci. Není to však dogma. Erotickou nenasytnost ovlivňují i jiné faktory. Lze potkat muže ve věku 20 let se středním sexuálním pudem a muže ve věku 50 let, který sex naopak vyžaduje častěji. Sexuální zkušenost, sociální normy, frekvence masturbace i životní okolnosti (stres, smutek, spánková deprivace). Tohle všechno se k věku musí přičíst, z čehož vyplývá, že každý muž má svůj vlastní sexuální apetit a jakékoliv průměry jsou zavádějící.

Foto: FotoAndalucia, Shutterstock.com

Někdy je prostě mnohem sladší se pořádně vyspatFoto: FotoAndalucia, Shutterstock.com

Lék proti pracovnímu stresu a přetlaku

Americká klinická sexuoložka a rodinná terapeutka Dawn Michael, se pro pánský magazín Ask Men nechala slyšet, že množství sexu, které konkrétní muž vyžaduje, může záviset i na potřebě sexuálního uvolnění – orgasmu. O něj si někteří samci říkají do 24 hodin po stresové události. Sex tak funguje jako prostředek ke zmírnění tísně a k regulaci stresových hormonů. Platí přitom, že čím víc sexu, tím víc touhy.

„Pokud má muž orgasmus každý den, jeho tělo si na tento vzorec zvykne,“ dodává Dawn Michael. Takže ano, je normální, že vás partner svléká nejen očima, a to v pondělí, úterý i ve středu (a další dny). Nemusí být nutně závislým na sexu. Tady je ovšem důležité podotknout, že pokud takový muž nemá stejně naladěnou partnerku (a řekněme si upřímně, žádný pár nemá po celou dobu soužití stejnou úroveň sexuální touhy), měl by své potřeby přizpůsobit těm jejím. Nikdo, ani muž, ani žena, by se neměl milovat jenom proto, aby partner ukojil své touhy. Je to toxické nejenom pro něj, ale i pro vztah.

Foto: Antonio Guillem, Shutterstock.com

To, že má jeden chuť na sex daleko méně, neznamená, že druhého nemilujeFoto: Antonio Guillem, Shutterstock.com

Hypersexualita jako nejasně definovaný jev

Jak ale poznat, co už běžné není a jak vypadá závislost na sexu? Není to jednoduché, shodují se renomovaní experti. V čem mají ale jasno, je to, že hypersexualita, tedy zvýšený zájem o sex, který se u žen označuje jako nymfomanie, u mužů jako satyriáza, komplikuje běžný život. „Je velice těžké stanovit horní limit sexuální normy, nicméně popisuje se jako nadměrná či obtěžující potřeba sexuálního vybití, které narušuje partnerské vztahy a nutí postižené k frekvenci partnerských nebo autoerotických aktivit ztěžující sociální či profesionální funkce,“ objasňuje jeden z předních českých sexuologů Zlatko Pastor.

Ti, kdo žijí v zajetí vlastní sexuality, stěží najdou někoho, kdo je dokáže dlouhodobě sexuálně uspokojovat. Proto možná patříte mezi ty chronicky vyčerpané partnerky, které už nemohou, ze sexu se vymlouvají, popřípadě své milence odkazují na masturbaci. Bohužel, ani tady „pšenka nekvete“.

„Častá autoerotika hypersexuální jedince potřeby sexu, úzkosti a napětí nezbaví,“ dodává Zlatko Pastor. Nejde totiž o biologický, ale o psychický problém. Postižený člověk se sexuálního styku často nedomáhá proto, že by si to žádalo jeho tělo, ale mysl. Proto byla hypersexualita označovaná také jako závislost na sexu v červenci roku 2018 Světovou zdravotnickou organizací (WHO) oficiálně zařazena mezi duševní poruchy.

Kdy zbystřit

Závislost na sexu je přitom často poznamenána neustálou potřebou rozšiřovat sexuální aktivity. Můžete se například setkat s tím, že po vás milenec vyžaduje víc nebezpečí (sex na veřejnosti), nebo vyhledává stále tvrdší pornografii, aby dosáhl orgasmu. Může být také často ponořen do sexuálních představ. Pokud něco takového pozorujete, je důležité po citlivé rozmluvě s protistranou kontaktovat odborníka na duševní zdraví, protože sexuální závislost může vést k psychickým problémům, jako jsou úzkosti a deprese, může se ale také vyskytovat jako příznak jiného duševního onemocnění, například bipolární afektivní poruchy či schizofrenie.

Reklama