Výlet za laskominami: Kde se zrodily trubičky a modlitbičky?

Podzimní výlety v tuzemsku mohou nadchnout i váš mlsný jazyk. Až vás chladné počasí zažene do voňavé kavárny, zkuste tentokrát minout medovník, štrúdl nebo makronky, které dnes mají téměř všude. Dojem z výletu totiž rozhodně prohloubí regionální speciality, jako jsou patenty, modlitbičky nebo sladké uši. Kam se za nimi vydat?

Chystáte-li se na Moravu za burčákem nebo na svatomartinskou husou, zřejmě v jídelním lístku narazíte na lokše. Nasucho pečené placky z brambor a mouky se podávají k masu i polévkám, můžete je ale okusit i nasladko. Tradičně do nich patří cukr, povidla i mák. Můžete na ně narazit po celé jižní Moravě, ale pod různými názvy. Někde jim říkají patenty, jinde laty, podešve nebo přesňáky.

Krajovou specialitou Valašska je frgál. Tenký kulatý koláč může být zdobený tvarohem a ovocem, švestkovými povidly nebo mákem, tradičně na něj ale patří hrušková povidla. Chcete-li si tuto dobrotu užít stylově, vyrazte na ni do skanzenu ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Výjimečně můžete narazit i na frgály naslano, třeba se zelím, kedlubnou nebo řepou.

Valašská polévka z kysaného zelí

Některé potraviny v sobě nesou určitý historický odkaz. Například obyčejné rohlíky. Ty zahnuté, připomínající islámský půlměsíc, údajně poprvé upekl vídeňský pekař Peter Wendler roku 1683 na oslavu odražení tureckých vojsk, které Vídeň obléhaly. Památku na poražená tatarská vojska najdete i na Moravě ve městě Štramberk. I to obléhala v roce 1241 nepřátelská vojska a lstiví občané nad nimi zvítězili tím, že prokopali hráz rybníka a a nepřátelské ležení vytopili. Jiné zdroje hovoří o tom, že se Štramberští modlili a Bůh seslal bouři, která Tatary vyplavila.

Ať tak či tak, nebezpečí bylo zažehnáno a mezi věcmi uprchlých vojáků našli místní pytle plné lidských uší, které vojáci uřezávali křesťanům jako kořist. Právě na ně odkazují sladké perníkové placičky srolované do kornoutu, kdysi nazývané tatarské uši, dnes spíše Štramberské uši, podle města, kde je dnes koupíte na každém rohu. Dokonce si je tu můžete dát ve stánku plněné šlehačkou a ovocem, podobně jako trdelník.

Domácí trdelník aneb 4 dobroty z adventních trhů, které si můžete udělat doma

Perníkem voní sladkost z Jičínska, která má připomínat modlitební knížku. Proto nese název modlitbička a zrodila se na miletínské pouti v roce 1864. Vytvořil je perníkář Josef Erben, mimochodem příbuzný spisovatele Karla Jaromíra Erbena. Perníkové těsto musí zrát dlouhých šest týdnů, aby sladkost získala svou typickou chuť.  Perníčky jsou slepeny oříškovou náplní, potřené bílkovou polevou a zdobené půlkou mandle. Přesný výrobní postup je ale tajný.

Kvíz: Jste znalec české literatury? Ukažte se!

Výlet do Miletína můžete spojit s návštěvou Hořic, leží jen pár kilometrů od sebe. Ty proslavily slavné trubičky. Tradičně se skládají ze dvou vrstev a ručně se sypou cukrem, skořicí a oříšky. Můžete ale okusit i trubičky s různými náplněmi a polevami. V Hořicích i přilehlých obcích dnes tuto cukrovinku, kterou do těchto míst údajně přinesl raněný kuchař císaře Napoleona, vyrábí hned několik firem. Některé zvou i k exkurzi, na které se o slavných sladkostech dozvíte mnoho zajímavostí.

Smažené „myši“

Německého původu jsou oblíbené lázeňské oplatky i speciální kleště, s jejichž pomocí se tvarují. Bývaly i darem ke svatbě nebo křtinám, na formě byl vyražen termín sňatku nebo jméno novorozence. V našich zemích se rozšířily nejprve v příhraničí, v Karlových Varech se objevily roku 1788. Nejprve bez náplně byly díky své snadné stravitelnosti oblíbeným pokrmem při lázeňských kúrách. Později se slepovaly náplní z cukru a koření, mandlí nebo růžové vody. Dnes můžete vybírat z desítek příchutí.

Perníkovým kořením voní celé Pardubicko. Perník se zde ale bohužel nezrodil. Pečivo z mouky a medu se našlo už v egyptských hrobech. Do Česka začali ve větším proudit perníkáři za vlády Karla IV., zpočátku se mu ovšem říkalo peprník, to kvůli pepři, který v těstě nesměl chybět. Dobrota se také kdysi používala i jako lék při žaludečních potížích. Později se do perníku začalo přidávat další koření jako například skořice, zázvor, kardamon nebo anýz. Každý perníkář měl ale svůj recept. Pardubický perník si svoji pověst vysloužil až později, a to díky své kvalitě.

Šumajstr, kontrabáš či mrkvánky aneb Gastro cestování po ČR