Pat a Mat vycházeli z reality: Kutilství bylo za socialismu způsob, jak si poradit s nedostatkem

V dnešní době konzumu je v obchodech či na internetu k dostání všechno, co si člověk zamane. A řada z nás už si ani nedokáže představit, že by si něco měla vyrábět doma takzvaně na koleně. Dříve bylo ale kutilství pro mnohé nejen způsobem, jak si opatřit nedostatkové zboží nebo si věci vylepšit, ale také zábavou, u níž trávili hodiny. A nebyla to vždy výsada jen mužů.

Animovaný seriál Pat a Mat dodnes baví generace dětí, které ovšem vůbec netuší, že jejich prapůvod tkví právě v satiře na masové kutilství v tehdejším Československu. Stejně jako tyto dvě postavičky, i lidé se svými „zlepšováky“ často zabloudili do poněkud slepé uličky. Přesto se, stejně jako tito dva koumáci, nenechali odradit.

Mnohdy nebylo zbytí. Na trhu chybělo základní zboží či náhradní díly. A tak si lidé doma přestavovali spíže na dílny nebo se uchylovali do garáží, kde tvořili všelicos.

„Pamatuji se, že kamarádův táta byl takový nadšenec, že auto vystěhoval ven na déšť i mráz a celou garáž zabíraly různé police plné různých nástrojů a přístrojů… a tam trávil každou volnou chvíli,“ vzpomíná padesátiletá Jana.

V domácích podmínkách tak bylo možné stvořit sekačku na trávu poháněnou vrtačkou, míchačku na beton z pračky či traktor ze starého motocyklu. A našli se i tací, co si sami stavěli loď nebo dokonce lyžařský vlek.

Boomu kutilství tehdejší režim nikterak nebránil, naopak nadšence podporoval. Vycházel časopis Udělej si sám s různými návody, články o kutilství byly také v časopise Věda a technika mládeži či v ABC a kutilství se věnovaly také reportáže v legendárním pořadu Receptář nejen na neděli.

„Na to jsme doma koukali pokaždé a mnohé z nápadů využili hlavně na zahradě – třeba jsme vyrobili plašičku proti kosům nebo mističky na hřebíky z víček od přesnídávek,“ vypráví Jana.

>>> Fronty za socialismu: Na banány, mandarinky i toaletní papír! Nedostatkové bylo maso a dětské oblečení

Lidé tedy nevyráběli jen složité přístroje, které nebyly v obchodech k mání, ale také různé vychytávky, které jim měly ulehčit život: sportovní náčiní jako jednokolo, skateboard nebo třeba také různé hračky.

Potřebné vybavení si lidé mohli nakoupit v obchodech typu Domácí dílna, kde měli vše – od fólií na skleníky přes sady klíčů až po izolační pásky. Spoustu věcí a hlavně materiálu si ale lidé prostě odnesli ze zaměstnání, kde to buď ukradli, nebo si to koupili za výhodnou cenu coby odpad.

Samostatnou kapitolou pak byly dekorace a drobnosti praktického charakteru. Šlo o různé věšáčky, zdobené poličky či tabatěrky, ženy zase ve velkém pletly a háčkovaly.

„Moje teta takhle vyráběla pantofle pro návštěvy. Měla jich celou řadu velikostí a neexistovalo, že bychom si je po příchodu nenazuli. Sice trochu kousaly, ale ona měla radost,“ líčí Jana. A s úsměvem dodává: „V 80. letech bylo také populární mít mezi futry místo dveří závěsy a pamatuji si, že sousedka si takový vytvořila z céček. Bylo to dost nevkusné, ale jako děti jsme jí to množství céček záviděly.“

Na první pohled se může zdát, že s novou dobou kutilové vymřeli, ale není to tak úplně pravda. Jen jejich hobby dostalo novou podobu. Místo aby vrtali a svářeli, vytváří designové doplňky, hračky nebo náhradní díly na 3D tiskárnách.

A důkazem toho, že tento koníček stále láká mnohé, je i celorepublikový festival inovací, kreativity a kutilství Make Fair či stále oblíbenější kroužky kutilů, které nabízejí třeba domovy dětí a mládeže.

Pamatujete? Pracovní soboty i takzvané Akce Z. Jak se makalo za socialismu?