Článek
Téměř každý má tendence brát se příliš vážně a srovnávat se s druhými. Zvlášť, když se už párkrát setkal s nevybíravými reakcemi okolí. Co s tím? Zkusit získat nadhled. „Ve své koučovací praxi jsem mnohokrát byla svědkem toho, kdy si klientka při technice vizualizace zažila pocit nadhledu. Zjištění, že se nemusí snažit napasovat do ideálů, bylo pro ni naprosto osvobozující,“ říká koučka a lektorka STOBu Martina Malina Svobodová. „V momentě, kdy stres z toho, jak vás vidí okolí, poleví, do toho fitka poprvé zajdete. A najednou zjistíte, že nejste zdaleka sami, kdo nezapadá do škatulek. Navíc je přece každému jasné, že jste tam přišli právě proto, že se snažíte něco změnit.“
Nevzdávejte se odpovědnosti
Velmi kontraproduktivní je ovšem postoj typu: „Mám na svá kila po třech dětech nárok.“ Nebo politování sama sebe ve stylu: „Ta genetika je fakt neúprosná, proto jsem odsouzená k nadváze.“ Možná se tím podvědomě snažíte od okolí získat uznání toho, že za nic vlastně nemůžete. „Tento přístup samozřejmě nikam nevede, protože se tak vzdáváte odpovědnosti za vlastní tělo. Pokud jste ale schopní sebereflexe, může se vám podařit malý zázrak,“ říká Martina Malina Svobodová. „Jde o tajemství, které jsem objevila až s nějakým věkem. Co sama řeším, to na druhých intenzivně vnímám. Své vlastní nepřijaté stránky osobnosti mě děsně prudí na lidech v mém okolí právě proto, abych od nich odvedla pozornost sama u sebe. Existuje jen jediný lék. Spočívá v tom, že si danou věc nejdříve uvědomím, pak si připustím, že jde o moje téma a začnu na něm pracovat.“
Pocit, že vás všichni s posměchem sledují, je mylnýFoto: Iam_Anuphone, Shutterstock.com
Atmosféra, ve které se lidé s obezitou cítí bezpečně
Samozřejmě neplatí, že člověk s obezitou je ten, který leží na gauči s poloprázdným sáčkem chipsů. Lidé s obezitou mají různé životní příběhy a čelí různým překážkám. Významnou roli u nich v případě váhy může hrát genetika, ale i další těžko ovlivnitelné faktory jako výchova nebo nemoci. Nemusí jít o pravidlo, ale nezřídka už za sebou mají i různé více či méně striktní diety, váhové propady a následné jojo efekty. „I přesto je pohled společnosti na lidi s kily navíc často neúprosný. Všichni mají hned jasno, že za jejich vysokou váhu může nedostatek vůle, příliš velký příjem a nedostatek pohybu,“ konstatuje Iva Málková, autorka metodiky STOBu. Stigmatizace nebo takzvaný „fat shaming“ osob s vyšší váhou opravdu není okrajovou záležitostí. Je faktem, kterému musí nemalé množství lidí čelit ve svém každodenním životě. V zaměstnání, v rodině, ale třeba i u lékaře.
Udělejte si radost teď hned
„Naše klienty v kurzech hubnutí vždy učíme, aby změny které plánují po zhubnutí, začali dělat hned. Aby si už teď koupili krásné oblečení, které jim padne. Aby se už teď překonali a zašli na jógu nebo se přihlásili na lekce tance. Přestat se vyhýbat obávaným situacím a udělat pro sebe něco hezkého je totiž prvním velkým impulsem ke změně,“ doplňuje Iva Málková. Pro člověka s obezitou, který nemá dostatečnou podporu, mohou být tyto kroky velmi obtížné. Jsou tam velké obavy, stud, ale i negativní zkušenosti s kritickými poznámkami okolí. A právě v tomto směru může hodně udělat hnutí „body positivity“. Lidé, kteří se k němu hlásí, dělají ve prospěch lepší atmosféry ve společnosti velkou službu. Mnohé tváře tohoto hnutí ukazují, že je možné vypadat hezky i v těle, které nosí kilogramy navíc. Že je možné se i tak hýbat a žít naplno a bez obav.
