Nulová šance na uzdravení. Demence, kterou trpí Bruce Willis, má nepříjemné projevy a nelze léčit

V případě frontotemporální demence dochází k atrofii mozku v oblasti čelních a také spánkových laloků. To v podstatě znamená, že se tyto oblasti zmenšují v důsledku odumírání nervových buněk - neuronů - a jejich funkce selhávají. Jde o druhé nejčastější degenerativní onemocnění mozku po Alzheimerově chorobě. S tou se také často zaměňuje, protože mnohé projevy jsou stejné.

Nemoc byla poprvé popsána na pražské lékařské fakultě již koncem devatenáctého století psychiatrem Arnoldem Pickem, odtud její druhý název Pickova choroba.

Porucha zasahuje zejména přední část mozku, která je zodpovědná za chování, mluvení a motoriku. Častým projevem je proto afázie čili porucha řeči projevující se neschopností vytvořit smysluplné sdělení.

Nemocní mívají potíže se zapomínáním, mají změny nálad, až deprese. Paměť a myšlení ale mohou být dlouho nezměněné. Zákeřné na nemoci je, že má společensky velmi závažné projevy, které nemocný vůbec neovládá, a ani neví, jaké mají dopady, a nemá proto potřebu je měnit.

Někdy lékaři mluví o tom, že jsou jako bez zábran nebo „odbrzdění“. Je to ale čistě důsledek poruch na mozku. Jak vysvětluje odborný web www.alzheimer.cz, v první fázi tak dokonce může vzniknout podezření, že jde o psychiatrickou poruchu. Typické je, že se změní jídelní zvyklosti, nemocní mohou pít nadměrně alkohol, přestat se mýt a vhodně oblékat. To pak vede ke společenským faux pas.

Typické je také zdánlivě nepřiměřené chování s prvky agresivity či sexuálně nevhodného jednání. Projevuje se nedostatek empatie. Okolí si dokonce často myslí, že člověk se takto chová naschvál, přitom jedinec své chování nemůže ovlivnit. Signálem, že není něco v pořádku, je to, že takové rysy chování člověk nikdy předtím neměl.

Někteří nemocní mají potřebu rituálů, jako je například chození pořád stejnou trasou. Objevuje se i obsedantní chování v podobě přepočítávání věcí, mohou opakovat různá gesta, poklepávat prsty.

Nemoc se vyvíjí obvykle kolem 50. roku života. Je to nečekaně brzy, a proto není určení diagnózy vždy snadné. K určení se používají speciální testy, například Frontotemporal Behavioural Scale. Podle odborníků se již po 40. roce života může objevovat zvýšená únava, člověk ztrácí schopnost abstraktního myšlení a morální zábrany.

Špatnou zprávou je, že pro léčbu frontotemporální demence nejsou v současné době schváleny žádné léky. Poruchy chování, které se u tohoto onemocnění často vyskytují, lze do jisté míry zvládat například pomocí antidepresiv.

V případě nezvladatelných projevů se podávají léky na uklidnění. Pro pečující jde o velmi náročnou situaci, při které hrozí syndrom vyhoření. Pokud to nezvládají, je potřeba hospitalizace nemocného v instituci.

Odborný článek v časopise Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie zmiňuje i jeden pozitivní dopad nemoci, a to, že změněná funkce mozku může usnadnit uměleckou tvořivost. Jsou popsány případy pacientů, u kterých časná stadia nemoci vedla ke výrazné výtvarné kreativitě.

Odborná spolupráce: Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ředitelka Gerontologického centra, Praha 8

Alzheimerovu chorobu je nutné zachytit včas, jak ji poznáte?