4 důvody, proč se lidé chtějí kamarádit s expartnery

Žádné drama, žádné scény ani výčitky, ale milostný vztah přetvořený v ryze přátelský. Ideální představa, jak by to mohlo po rozchodu mezi bývalými partnery vypadat. Proč ale tolik lidí chce se svým ex kamarádit? A jaká je šance, že se to podaří?

Přesně tohle zajímalo i vědce z Kansaské univerzity, proto na toto téma udělali dvě studie a jejich výsledky zveřejnili v magazínu Women’s Health. Co zjistili?

První studie se zajímala čistě o to, proč se tolik lidí snaží i po rozchodu udržet přátelské vztahy s expartnerem. Zapojilo se do ní 115 mužů a 173 žen, většina se o udržení přátelství snažila a celých 59 procent dotazovaných uvedlo, že se jim to daří. Důvody měli samozřejmě různé, vědci jich vypozorovali až devětadvacet, ale čtyři se ukázaly jako nejobvyklejší.

Ani po rozchodu nechtějí lidé přijít o možnost poradit se s bývalým partnerem o vážných věcech, nechtějí přijít o jeho psychickou podporu, možnost požádat o pomoc v případě nouze. Přátelský vztah zvyšuje pocit bezpečí, prázdnota není tak veliká.

V tomto případě se bývalí partneři snaží udržet dobré vztahy především kvůli společným dětem. Potřebují řešit praktické záležitosti (hlídání, finance, škola, kroužky…) a to se dělá líp, když spolu vycházejí. Patří sem ale i jiné věcné důvody, například společné podnikání či finanční závazky a podobně.

Jedná se o přátelství ze slušnosti. Expartneři udržují dobré vztahy, protože tak byli vychovaní a myslí si, že by na sebe lidé měli být slušní, milí a hodní.

Sice došlo k rozchodu, ale jeden z páru doufá, že dojde k návratu. Stále toho druhého miluje, touží po něm a kamarádit s ním je lepší než nic. Udržováním kontaktu má pocit, že své šance na usmíření a obnovení vztahu zvyšuje.

Jedna věc je se o něco snažit a druhá, zda to skutečně funguje. A na to se zaměřila další studie kansaských vědců, do níž se zapojilo 241 mužů a 293 žen. Zpočátku si výzkumníci mysleli, že kvalita a trvanlivost přátelství expartnerů souvisí především s tím, proč se rozešli, ale ukázalo se, že větší vliv má to, proč se spolu snaží dál přátelit.

Asi není překvapivé, že nejhůře dopadli ti, kteří to dělali kvůli nevyřešeným romantickým touhám: pokusy o kamarádství končívaly velmi často katastrofou. Jeden z páru stále doufal v obnovení milostného vztahu, druhý to netušil (nebo tušit nechtěl), ale jednou okamžik pravdy přijít musel. Často ve chvíli, kdy si milovaný exprotějšek našel novou lásku. „Podruhé“ opuštěný partner znovu pocítil zradu, vztek, smutek... Vše, čím si prošel už při rozchodu. A negativní emoce zvítězily a po kamarádství nezůstala ani stopa.

Naopak nejlépe dopadli ti, které k sobě táhly praktické důvody. Ale ani to není překvapení: jakmile máte společný cíl (a děti bývají silným pojítkem), opravdu se snažíte a nechcete udělat chybu.

Podobně dobře dopadli i ti, kteří spolu kamarádili kvůli pocitu bezpečí. Je to logické. Máte-li zájem o něčí rady, psychickou podporu či pomoc, nejspíš si ho vážíte, cítíte k němu úctu, pokládáte jeho názory a postoje za obohacující. A to je rozhodně dobrý základ pro přátelství.

A co přátelé ze slušnosti? Ty by asi nejlépe vystihovalo rčení „neslaný, nemastný“. Je to vztah udržovaný na společensky únosné míře, není v něm nic extra opravdového. Tihle lidé se k sobě dokážou chovat slušně, vycházet spolu v rámci konvencí, ale kamarádi v pravém smyslu slova to nejsou.

Kamarád taky rád? Existuje vůbec přátelství mezi mužem a ženou?