Aby se líbil vám i květinám: Květináč vybírejte nejen podle vzhledu, ale i velikosti

Podle čeho byste měli vybírat květináč? Na trhu najdete tolik velikostí, tvarů i materiálu, že vám z toho mohou oči i peněženka přecházet. Proto je dobré vědět, co potřebují rostliny, které v květináči budou, ale také z jakého materiálu by měly být.

Není pochyb o tom, že květináč, venkovní i domácí, nemá být jen hezký, ale hlavně účelný: měl by dopřát rostlinám právě to, co potřebují. Nejvíc záleží na velikosti.

Průměr – Většina rostlin ocení, pokud mezi kořeny a nádobou bude 5–10 centimetrů místa. Pokud kořeny prorostou celý objem květináče a tlačí se ven, pak je dobré rostlinu přesadit. Při prvním přesazování nově zakoupených rostlin volte květináč asi o 3 cm širší, než byl ten původní.

Výška – „U většiny květináčů průměr přibližně odpovídá výšce. Tento poměr má rádo mnoho rostlin. Některé druhy však potřebují na své kořeny více místa do hloubky. Například růže se v mělkých miskách necítí dobře, ale ve vysokých, úzkých květináčích se jí bude líbit,“ radí David Benda z Hornbachu. Pokud chcete obsah venkovních květináčů ochránit před slimáky, musí být vyšší než 45 centimetrů a mít okraj zahnutý ven.

Odtok – S dírou, nebo bez? Květináč se říká hlavně nádobám, které mají odtokový otvor vespodu. Jako květináč se ale často prodávají i nádoby, které ho nemají. Někdy se používají jen jako obal na květináč, jindy si otvor můžete vyrobit sami vyvrtáním. Odtoková díra je pro pěstování zásadní, protože jen díky ní se dostane pryč přebytečná voda.

Podle čeho poznáte, že květina potřebuje přesadit, jak se to dělá?

Ve chvíli, kdy máte vybráno, co se základních rozměrů týče, přijde na řadu výběr materiálu. Tam je zásadní vědět, zda bude květináč výhradně uvnitř, nebo i venku. Ty přenosné by měly vydržet déšť a UV záření, ty pouze venkovní pak i mráz a velké střídání teplot. Jaké benefity mají jednotlivé materiály?

Keramika je klasický materiál na výrobu květináčů a lze si vybrat, zda zvolíte neglazovaný nebo glazovaný povrch. Keramické květináče mají schopnost odvádět vodu ze zeminy, hodí se tedy pro rostliny, které nemají rády přemokřené kořeny. Glazovaná varianta vodu nenasává, nejsou na ní stopy po vodních usazeninách.

Mezi keramické materiály lze zařadit i terakotu, což je pálená hlína. Zadržuje vodu a zabraňuje rychlému vysychání půdy, což se hodí venku v létě.

Pokud chcete tyto květináče používat celoročně venku, pak mezi nimi hledejte ty mrazuvzdorné. Jistou nevýhodou může být hmotnost a to, že se mohou snadněji rozbít. U venkovních dejte vždy pozor, aby měly odtok vody, jinak se mohou rostliny po dešti „utopit“. Kromě těch unifikovaných lze koupit i originály z ruční výroby malých dílen.

Beton je odolný materiál, který se skvěle hodí pro venkovní použití – a ideálně tak, abyste jím nemuseli už hýbat, protože květináče z něj jsou velmi těžké. Většinou mají jednoduché tvary a jsou velmi odolné co se počasí týče. Malé betonové květináče se hodí hlavně do interiérů zařízených v moderním úsporném urban stylu.

Betonový květináč si ale můžete celkem snadno vyrobit sami

Mezi nejlevnější patří plastové květináče – ty z polypropylenu. Nabízejí se v mnoha barevných i tvarových provedeních, snadno se udržují, jsou odolné proti vodě. Nejsou ale odolné proti UV a teplotním výkyvům: na slunci vyšisují a křehnou, v zimě mohou popraskat. Pokud chcete plastové květináče, které vydrží i venkovní prostředí, musíte si připlatit za kvalitní odolné plasty.

Kovové květináče jsou většinou používány jako obaly, nemají odtokový otvor. Pokud nejsou z nerezu nebo povrchově ošetřeného kovu, je zapotřebí je chránit i proti vodě. Nejsou vhodné na přímé slunce, neboť se hodně zahřejí, stejně jako zemina, zálivková voda i rostliny – i proto se do nich dávají rostliny ideálně v keramickém květináči, který dobře izoluje. Strohé tvary a provedení se hodí do industriálního interiéru, zdobnější nebo ty s patinou do rustikálního.

Jejich výhodou je vysoká odolnost a pevnost. Nevýhodou možná koroze a u nerezových pak vysoká cena.

„Sklolaminát je robustní a výborně tvarovatelný materiál, u kterého nehrozí puknutí nebo rozpraskání během zimy. Květináče z něj mohou být venku, tudíž celoroční dominantou u vchodu nebo na terase,“ uvádí Jiří Smetana ze Světa květináčů. Sklolaminát je velmi odolný i vůči mechanickému poškození, nenasává vodu. Nevýhodou je snad jen vyšší cena tohoto materiálu.

Přírodní ratan se používá spíš na výrobu obalů na květináče, není určen pro delší kontakt s vlhkem. Můžete ho použít na umělé květiny a suché vazby anebo právě jako obal. Pro výrobu květináčů na ven se hodí polyratan čili umělý ratan. Ten je sice odolný proti mokru, ale ne každý se hodí i pro celoroční pobyt venku – ne každý snese mráz. Součástí polyratanových květináčů bývá plastová či kovová vložka, do které se vysazují rostliny.

Dřevo je krásný a tradiční materiál, ale je potřeba ho buď velmi dobře ošetřit proti vlhkosti (třeba tlakovou impregnací), nebo nechávat pod střechou, nesnese výkyvy teplot. Lze ho také používat jen jako obaly květináčů, tedy třeba s igelitovou či plastovou vložkou.

Závěsné květináče jinak: Z konvičky i formy na bábovku!