Článek
Čím oblíbenější jídlo, tím je více tajemství a hádek kolem jeho původu a toho správného a jediného zaručeného receptu. Zářným příkladem jsou špagety carbonara, které každý osvícený gurmán správně přiřazuje k Římu. Tam skutečně můžeme hledat jejich původ, ale jednoduché to úplně není.
Jak poznat „ty správné“
Horké těstoviny promíchané s krémovou omáčkou ze směsi strouhaného sýra pecorino a syrových rozšlehaných žloutků či vajec, posypané křupavými kousky guanciale (sušeného vepřového líčka) a čerstvě mletým černým pepřem.
A hlavně – žádná smetana! Ta správná emulze se připraví díky přidání horké vody z uvařených špaget a tuku z vypečené slaniny.
Jen tak mají podle dnešních měřítek vypadat správně připravené špagety carbonara. Pravdou ale je, že první spolehlivě dohledatelný recept na tuhle lahůdku vyšel v srpnu 1954 v časopise La Cucina Italiana. A dnešní milovníky této římské speciality by nejspíš překvapil: místo guanciale obsahoval pancettu, místo pecorina sýr Gruyère a nechyběl ani česnek.
Jídlo uhlířů
Někteří historici dávají původ receptu do souvislosti s neapolským jídlem pasta cacio e uova. Jde o těstoviny promíchané s rozpuštěným sádlem, syrovými rozšlehanými vejci a sýrem, které jsou zaznamenány už v neapolské kuchařce Ippolita Cavalcantiho z roku 1839.
A jedna z romantičtějších a často uváděných teorií o původu špaget carbonara praví, že toto jídlo si připravovali už na počátku 19. století italští uhlíři. Italské slovo carbonaro totiž znamená uhlíř.
Podle této představy si muži pracující v lesích a horách Apenin připravovali vydatné jídlo z toho, co měli po ruce: tedy těstovin, vajec, sýra a slaniny. Šlo o praktickou a sytou kombinaci, která jim měla dodat energii při fyzicky náročné práci.
Ani pro jedno z těchto tvrzení ale nejsou důkazy. Navíc se v žádných tehdejších kuchařských knihách tento pokrm neobjevuje, jak odhalil historik gastronomie Luca Cesari z italského gastronomického časopisu Gambero Rosso.
>>> Máte chuť na pizzu? Ta v Praze umí překvapit! Objevte podniky, kde vás čeká kousek pravé Neapole

Dnes ustálený recept je velmi jednoduchý. Do uvařených špaget nalijte trochu vody z vaření, stáhněte z ohně a vmíchejte předem připravenou směs žloutků s nastrouhaným pecorinem a pepřem, naředěnou tukem z vypečené slaniny. Pak už jen posypte opečeným guancialeFoto: Shutterstock.com
Vděčí Italové za lahůdku Američanům?
Daleko pravděpodobnější je tedy teorie, že za vznikem tohoto jídla stál nedostatek potravin po druhé světové válce a pobyt amerických vojáků v Itálii. Ti měli ve svých přídělech vejce a slaninu, které se postupně dostaly i do místních restaurací.
Italští kuchaři je začali kombinovat s tím, co měli, tedy těstovinami a sýrem. A tak vznikl pokrm, z něhož se postupně vyvinula dnešní carbonara. Této teorii nahrává i skutečnost, že první doložené recepty na tuhle dobrotu se objevují právě až na přelomu 40. a 50. let 20. století.
Zamotaný příběh
Aby to ale bylo ještě složitější, letos v únoru 2026 zveřejnil Luca Cesari v Gambero Rosso novou historickou stopu. Nizozemští novináři Edwin Winkles a Janneke Vreugdenhil objevili v novinách De Koerier článek z 23. srpna 1939, tedy ještě před příchodem amerických vojáků.
Jeho autorka v něm popisuje římskou restauraci na náměstí Santa Maria in Trastevere, která nabízela jako specialitu, světe div se, špagety carbonara. Jejich název doprovodila vysvětlením, že to byly „špagetové provázky, jaké připravuje uhlířova žena“.
Jak ale přesně recept vypadal, bohužel nevíme. Takže nezbývá než se na historii povznést a na ty správně připravené si zajít do restaurace. Ideálně v Římě, samozřejmě.






