Umělci v politice. Jak to českým hvězdám (ne)jde s politikou

Znáte je z koncertů, filmů, z divadelních prken... Sympatie veřejnosti si získali svými uměleckými výkony. A pak přišla chvíle, kdy se rozhodli, že vstoupí i do světa politiky. Jak se jim to podařilo, posuďte sami.

Znáte filmy Metráček (1971), Copak je to za vojáka (1987) nebo Tankový prapor (1991)? Ve všech se objevil a právem patřil mezi nejoblíbenější herce své doby. Proto i jeho vstup do politiky veřejnost uvítala. Od roku 1990 byl čtyři roky pražským zastupitelem a pak se dostal do velké politiky. V období 2005–06 byl ministrem kultury ve vládě Jiřího Paroubka (68), poté působil jedenáct let jako poslanec. Kritizován byl ovšem za časté „převlékání kabátu“: byl členem politických stran Republikánská unie, KDU-ČSL i ODS, nakonec byl nezávislý za ČSSD a v letošních senátních volbách se neúspěšně ucházel o senátorské křeslo za ANO.

Divadelní, filmový i seriálový herec, který se věnoval i dabingu a režírování. Poprvé se v politice angažoval v roce 1998, kdy byl chvíli ministrem kultury, ale předtím i poté se věnoval spíš diplomacii – byl velvyslancem v Itálii a Portugalsku. Zásadní je rok 2013, kdy se stal poslancem za stranu ANO. Pak byl v letech 2014 až 2017 ministrem obrany, od roku 2017 do roku 2018 ministrem zahraničních věcí. Koncem září 2018 rezignoval, vzdal se poslaneckého křesla i funkce místopředsedy hnutí ANO a vrátil k diplomacii. Stal se velvyslancem ČR v Izraeli.

Nemocnice na kraji města (1977–81), Život na zámku (1995–98), Četnické humoresky (2001–07), Vyprávěj (2009–13). Jen malý výčet oblíbených seriálů, v nichž populární herec hrál. Že je nejen schopný umělec, ale i manažer, ukázal při obnově Divadla Na Fidlovačce. Šest let jeho života (2006 až 2012) je ale spjato spíš s politikou než s uměním: byl senátorem za ODS bez politické příslušnosti. Pak už ale tuto funkci neobhájil a s politikou skončil.

V 70. a 80. letech byla režimem omezována a herectví se věnovat nemohla, možná i proto se po revoluci v roce 1989 začala politicky angažovat. V červnu 2002 se dostala do Poslanecké sněmovny jako nezávislá za stranu US-DEU. Snažila se prosadit přímou volbu prezidenta, byla i pro registrované partnerství, spolupracovala s řadou neziskových organizací a nadací. V roce 2006 kandidovala do Senátu, ovšem neúspěšně. A v roce 2012 kandidovala i na prezidentku ČR. Navždy odešla loni, zemřela na následky onkologického onemocnění.

Diváci ji milují v komedii Noc na Karlštejně (1973), Na samotě u lesa (1976), v Takové normální rodince (1971), ve vesnické romanci Léto s kovbojem (1976), Kulovém blesku (1978) a v neposlední řadě i ve Vratných lahvích (2007). Po sametové revoluci v roce 1989 se opřela i do politiky a aktivně se angažovala dva roky, kdy byla za Občanské fórum poslankyní. Bylo to pro ni ale natolik fyzicky a psychicky náročné, že nakonec svět politiky opustila. A rozhodně už nikdy neměla a nemá v plánu se k tomu vrátit.

I on je doslova multifunkční – je to herec, zpěvák, malíř, komik, dramatik i politik. I pro něj byl impulsem ke vstupu do politiky pád socialismu v listopadu 1989. V roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD, kde strávil dvě léta. Zkoušel to i v senátních volbách v roce 1998, ale tohle křeslo nezískal.

Zakladatel kultovní kapely Pražský výběr se v politice angažoval v podstatě vždycky, ještě v totalitě vystupoval proti tehdejšímu režimu, a tak není divu, že se sametové revoluce aktivně účastnil. Je jedním ze zakladatelů Občanského fóra, za které se také dostal do Federálního shromáždění a na starosti měl mimo jiné odsun sovětských vojsk. Jakmile území republiky opustili všichni okupační vojáci, na veškeré politické funkce rezignoval a vrátil se k muzice. Ale nedalo mu to a v lednu 2009 se stal ministrem pro oblast lidských práv a národnostních menšin. Ve funkci skončil v roce 2010.

Dnes je zmíněno víc mužů než žen. Ale ani ty se politiky nebojí. Důkaz? Zuzana Čaputová a další výrazné ženy československé politiky.