Žádné posazování, vodění batolat za ruce a chodítka! Dětem to škodí

Děti se po pohybové stránce vyvíjejí svým tempem a různě rychle. V zásadě však u všech platí, že jednotlivé fáze na sebe navazují a neměly by se přeskakovat. Dobře je to vidět třeba na sedu, který je završením motorického vývoje v prvním roce života. „Sedět by dítě mělo tehdy, až se posadí samo, a to bývá velmi často až po tom, co se postaví,“ upozorňuje Vanda Schreierová, instruktorka plavání kojenců a batolat. Občasný sed na klíně, třeba při oblékání či krmení, podle ní nevadí. Trvá krátce a je spojen s nějakou konkrétní činností.

Bohužel, předčasné posazování bývá častým rodičovským nebo prarodičovským prohřeškem, zřejmě proto, že se mezi lidmi stále drží fáma, že by děti měly sedět v plus minus šesti měsících, a pokud to tak není, je potřeba jim k tomu pomoci.

Dříve se proto sotva několikaměsíční kojenci podpírali polštáři, a teď se zase dávají do různých polohovacích židliček. Dá se rovnou koupit i tzv. sedítko, do kterého se dítě s nezpevněnými zády zapasuje – pokyny k výrobku dokonce uvádějí: „pomáhá k tomu, aby se dítě naučilo rychle sedět“.

Jenže tomu byste rozhodně pomáhat neměli, k sedu musí dítě dospět samo. Pokud ho dospělý rovnou posadí a dá mu kolem podporu, může naopak ztratit motivaci se o to snažit. Navíc, pasivně posazované děti mají tendenci přeskočit fázi lezení nebo lezou jen velmi krátce, přitom právě tento pohyb trénuje záda a je přirozenou cestou k jistému sedu.

Předčasné posazování může vést k budoucím problémům se zády, podobě jako i chodítka. Před nimi varuje i dětská fyzioterapeutka Jana Skalová: „Je to už mnoho let, co se fyzioterapeuti, bohužel marně, snažili zasadit o zrušení chodítek a hopsátek. Jsou to pomůcky, které přetěžují nepřipravené svalstvo trupu, kyčle, kolena i kotníky. Pokud dítě ještě samo nechodí, má k tomu dobrý důvod,“ upozorňuje odbornice působící v plzeňském centru Fyzio Vltavínek.

Pobyt v chodítku, hopsadle nebo odrážedle tělo nejen přetěžuje, navíc se nemůže učit správným pohybovým návykům spojeným s chůzí. Batole v něm nesedí, ale visí v nepřirozené poloze, přičemž se špičkami nohou odráží od podlahy. Hrozí, že začne chodit po špičkách, čímž se jeho vývoj zpomalí. Navíc mohou být nebezpečná, protože jsou často příčinou úrazů.

Děti, které tráví čas v chodítkách, mají sklony vtáčet špičky k sobě, mít nohy do x nebo naopak do o, nevhodně podsazovat pánev a podobně. Důsledkem mohou být také zmíněné pozdější bolesti zad.

Pokud jde o chůzi, má smysl v ní děti podporovat, ale rozhodně ne tak, že batole chytnete za ruce, vytáhnete mu je vzhůru a vyrazíte. Málokdo ví, že trvá čtyři až pět měsíců od chvíle, kdy se dítě prvně postaví, do doby, než začne chodit samo.

Vodění za ruce tento proces každopádně nijak neurychlí, protože dítě má tendenci se na dospělého pověsit a jen reflexně hýbat nohama. Mnohem lepší je nechat dítě lézt a obcházet nábytek, samostatná chůze se objeví sama v čase, kdy k ní dítě samo dospěje.

Přibližná, orientační tabulka: kdy mají děti sedět, lézt či chodit