Svátek svatého Martina. Proč přijíždí na bílém koni a které tradice se s ním pojí? Nejen husa a víno

Po svatém Martině, schováme se v peřině. Na svatého Martina, drž se synku komína. O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá. Když mráz na Martina uhodí, na rok dobré víno se urodí. To jsou jen některé z mnoha lidových pranostik, vážících se k svátku svatého Martina, který slavíme právě dnes, každoročně připadá na 11. listopad.

Je spojován s celou řadou lidových obyčejů a tradic, z nichž mnohé se dodržují dodnes. Děti nedočkavě vyhlížejí, zda Martin přijede na bílém koni a doufají v první sníh, dospělí se zase těší na pečenou husu se zelím a svatomartinská vína. Tento den není jen symbolem gurmánských hodů a posvícení, připomíná blížící se začátek zimy a postního adventního období.

Svátek svatého Martina má hluboké duchovní kořeny a jeho historie sahá až do 4. století našeho letopočtu. Martin z Tours byl římský voják, který proslul svou dobrotou, skromností a laskavostí. Podle dávné legendy potkal jednoho dne u městské brány promrzlého žebráka. Bez zaváhání rozetnul svůj zimní plášť a polovinu mu daroval. Následující noc se mu pak zjevil Ježíš Kristus, oblečený právě do oné půlky jeho pláště. A voják pochopil, že jeho posláním není bojovat, ale pomáhat a sloužit druhým.

Nějaký čas žil jako poustevník, později se podílel na vzniku jednoho z prvních klášterů ve francouzské Galii, stal se mnichem a byl vysvěcen na biskupa. Lidé ho měli rádi pro jeho obětavost, pokoru a neúnavnou pomoc druhým. Po své smrti byl prohlášen za svatého a jeho svátek se začal slavit po celé Evropě.

Proč je svátek svatého Martina spojen s posvícením, hodokvasem a mladým vínem? Proč se právě v tento den jí husy a proč se říká, že Martin přijíždí na bílém koni? Je pravdou, že více, než křesťanská tradice tohoto svátku, zajímá dnes většinu lidí to, jaká bude úroda svatomartinského vína a kde mohou ochutnat tu nejlepší dozlatova upečenou husičku. K pojídání husy existuje více legend ze života svatého Martina.

Podle té první se Martin, když měl být jmenován biskupem, ze své vrozené skromnosti ukryl před tak obrovskou poctou do husince. Husy ovšem svým hlasitým kejháním jeho skrýš prozradily – a to byl dobrý důvod k tomu, aby „za trest“ skončily na pekáči. Podle jiné tradice souvisí svatomartinská husa s oslavou konce zemědělského roku a také „potřebou si užít“ před začátkem adventního půstu. Populární rčení, že Martin přijíždí na bílém koni znamená, že přichází zima a očekává se, že již může padat první sníh.

Jedenáctý listopad byl v minulosti zasvěcen zábavě a všeobecnému veselí. Venku lidé zapalovali velké ohně, domácnosti si nechávaly v kostele světit chléb a hospodyně pekly obřadní pečivo. Ukončení zemědělské sezóny na polích znamenalo, že se otevíraly venkovské školy, kam děti mohly docházet jen přes zimu, když nepracovaly v hospodářství.

Ve vinařských oblastech bylo období kolem svátku svatého Martina tradičně spojeno s ochutnávkami prvního vína z nové úrody. Otevíraly se sudy a lidé si připíjeli na úspěšný rok. Svatý Martin vedl prostý život a víno bylo symbolem vděčnosti, právě proto se první víno v nové úrody začalo označovat jeho jménem - svatomartinské.

Jak vznikly oblíbené svatomartinské plněné rohlíčky, plněné ořechy, povidly, mákem nebo třeba i perníkem? Někde se jim říkalo a stále říká roháče, zahýbáky nebo martinské podkovy a pekly se jako slavnostní pečivo k ukončení sklizně. Byly projevem vděčnosti a pokory, podobně jako Martinův čin s rozpůleným pláštěm. Rodiny i sousedé se o svátku scházeli u společného stolu, hodovali a dělili se o jídlo.

Rohlíčky tak byly (již od středověku) symbolem sladkého daru na počest tohoto světce. Podle starých legend mají tvar podkovy Martinova koně – když totiž přijel na svém bílém koni zvěstovat příchod zimy, jeho kůň ztratil jednu podkovu. Na hostině obvykle nechyběly ani posvícenecké kulaté koláče, bohatě plněné a nádherně zdobené. Nadívaly se tím, co bylo zrovna doma po ruce.

Od kostí až po vnitřnosti! Šéfkuchaři radí, jak zpracovat jednotlivé husí partie