Čtyři znamení, že patříte mezi vysoce citlivé jedince a jak s tím žít, abyste si neubližovali

Možná byste byli překvapeni, kolik lidí se s podobnými pocity a stavy potýká a nezřídka o sobě pochybují, zda je s nimi vše v pořádku. Zvýšená citlivost, neboli odborně hypersenzitiva, není žádná „vada,“ porucha ani nemoc, je to charakterový rys vaší osobnosti, který způsobuje citlivější nervový systém, což znamená, že vaše tělo a mozek intenzivněji reagují na vnější podněty. Termín „highly sensitive person,“ česky vysoce citlivá osoba, poprvé formulovala psycholožka Elaine Aron v roce 1997.

Vysoce citlivý člověk reaguje mnohem silněji, než ostatní, například na hluk, vůně nebo příliš jasné světlo, psychicky ho snadno rozhodí i jemné změny v náladě, řeči těla a emocích ostatních lidí, se kterými je v kontaktu, nechá se rychle a snadno přetížit stresujícími a náročnějšími situacemi. Hypersenzitivní jedinci bývají náchylnější k úzkostem a depresím, než zbytek populace. Nejste si jisti, zda k nim náhodou také nepatříte? Tady jsou čtyři hlavní znaky, které mohou napovědět.

Vysoce citlivý člověk se vyznačuje tím, že přemýšlí o věcech velmi dopodrobna, rozebírá je do nejmenších detailů, pečlivě zvažuje každé své rozhodnutí, rozhodí jej každá nepatrná křivda či nespravedlnost, které byl svědkem. Velmi snadno může dojít k přetížení smyslového vnímání a následně pak k pocitu obrovského fyzického i psychického vyčerpání.

Hypersenzitivní jedinci mají tendenci hledat ve všem nějaký hlubší smysl či záměr, ať už jde o filozofické debaty, pracovní poradu, povrchní drby ze sousedství nebo třeba plánování nákupu či dovolené… A následně si pak donekonečna přehrávají, například večer před spaním, zpětně různé situace nebo rozhovory z uběhlého dne a přemýšlí, co mohlo nebo mělo být jinak. A někdy se stane, že je to zcela převálcuje a způsobí například poruchy spánku.

Vysoce citliví lidé jsou obvykle extrémně empatičtí, někdy až na úkor vlastní psychické pohody a rovnováhy. Mnohdy rychle poznají, že se chování a nálada lidí v jejich okolí změnily, i když ostatní vůbec nic nepostřehnou. Lítost, soucit, potřeba pomáhat či sdílet bolest, to všechno jsou sice krásné vlastnosti, neměly by se ale stát zdrojem vašeho vnitřního napětí a stresu či dokonce výčitek. Přehnaně citlivý „emocionální radar“ může být velmi vyčerpávající a sebezničující.

Hypersenzitivní člověk má velmi zakořeněnou potřebu udržet harmonii a soulad. Vždy a všude. Špatně snáší napětí a konflikty, a tak se v jednom kuse snaží, aby se lidé v jeho okolí cítili dobře, dává jim přednost, přebírá na sebe zodpovědnost za jejich pohodlí a nedává najevo, naopak spíše staví do pozadí své pocity, aby náhodou někoho nezranil nebo se ho nedotkl. To může být fajn, jen ale do té chvíle, dokud se z takového chování nestane nezdravá potřeba všem vyhovět.

Může se sice zdát, že vysoká citlivost komplikuje každodenní život, na druhou stranu je ale důležité si uvědomit, že má i své světlé stránky, ze kterých můžete těžit. Dokážete totiž mít skutečnou radost a zažívat štěstí i z malých věcí, hluboce prožívat každý životní moment, disponujete úžasnou schopností vnímat kolem sebe rozmanitost světa, kterou možná ostatní přehlížejí, a jste nejspíše laskavým a chápajícím partnerem i rodičem.

Jen je třeba vědět, co vás přetěžuje a zahlcuje, najít si své způsoby, jak odstranit spouštěče stresu a vytvořit si takový životní prostor, který vám umožňuje volně dýchat. Nevnímejte svou citlivost jako negativní vlastnost, naopak, trénujte lásku a respekt sami k sobě, nesnažte se doslova rozkrájet pro ostatní, nastavte si vlastní hranice, pokuste se občas říkat „ne“ a obklopujte se lidmi, kteří vás pozitivně nabíjejí.

Meteosenzitivita není nemoc. Jak poznáte, že jste více citliví na počasí a co s tím dělat