Žloutenka je většinou infekční, může ji ale vyvolat i přemíra alkoholu

Hepatitida je zánět jater. Pokud je významněji porušena funkce jater, hromadí se v těle žlučové barvivo, bilirubin, který je žlutý, a odtud označení žloutenka. Žloutenka (tedy ono zažloutnutí kůže) ale může mít jinou příčinu než zánět, typicky u novorozenců při rychlém rozpadu červených krvinek nebo u starších lidí při zablokování žlučovodu například žlučovým kamenem nebo nádorem. Historicky však byl nejčastější příčinou „zežloutnutí“ kůže a očního bělma virový zánět jater, proto se tyto termíny (žloutenka a hepatitida čili zánět jater) míchají.

Zánět jater může být způsobený infekčním onemocněním, může mít i řadu neinfekčních příčin, mezi nejčastější neinfekční příčiny patří hepatitida způsobená nadměrným požíváním alkoholu a současně hepatitida způsobená nadměrným hromaděním tuků v játrech při obezitě, diabetu a některých dalších metabolických stavech – obě příčiny se často kombinují a také se mohou označovat jako zánět jater v důsledku životního stylu.

Mezi typické příznaky hepatitidy patří nažloutlá kůže a oční bělmo, tmavá moč, nevolnost někdy včetně zvracení a bolest břicha. Velmi častá je i silná únava, nechutenství, průjem. Hepatitida však může probíhat prakticky i bez příznaků, případně se mezi její projevy může zařadit i selhání jater.

Hepatitida je zánět jater, který většinou způsobují viry, vzácně i bakterie. Příčinou nemoci může být také alkohol, drogy nebo jiné toxické látky. Existují i záněty jater autoimunitního původu či záněty v důsledku ztučnění jater. Závažnost nemoci záleží na konkrétním původci, úspěšnost terapie se u některých žloutenek částečně dá ovlivnit životním stylem.

Virová hepatitida je nejběžnější formou žloutenky, většinu těchto případů způsobuje jeden z pěti nejběžnějších virů hepatitidy: jde především o typy A, B, C, vzácněji pak D a E. Závažnost onemocnění a následná léčba závisí na typu hepatitidy. Virovou hepatitidu může způsobit i virus EBV (původce infekční mononukleózy), dále cytomegalovirus (CMV) nebo herpes virus 1.

Akutní zánět jater, který vyvolává virus hepatitidy A (HAV). Nejčastěji se šíří kontaminovanými potravinami, vodou a kvůli nedostatečné hygieně také z fekálií, proto se žloutence typu A často říká nemoc špinavých rukou. Nemoc se projevuje obvykle 15 až 45 dní po nákaze, ovšem zejména u dětí a dospívajících může proběhnout zcela bezpříznakově a játra se zregenerují. Nepřechází do chronického stadia. Proti nemoci existuje účinné očkování.

Akutní virová hepatitida způsobená virem HBV, šíří se zejména prostřednictvím tělních tekutin – při sexu, kontaktu s krví nebo kontaminovanými předměty. Chronickou HBV infekci často odhalí vyšetření například kvůli těhotenství nebo před operací. V současné době je většina osob od roku narození 1990 proti virové hepatitidě B očkována v rámci povinného očkování v dětství.

Akutní nebo chronická hepatitida způsobená virem VHC. Velmi často probíhá bezpříznakově a může o sobě dát vědět až závažnou komplikací, jako je například selhání jater. Je to nejčastější důvod transplantace tohoto orgánu. Pokud se na žloutenku typu C přijde včas, lze ji léčit.

Hepatitida D je akutní nebo chronická hepatitida způsobená virem HDV, která se objevuje, pouze pokud je člověk zároveň nakažen typem B, protože tento virus potřebuje ke své reprodukci.

Virovou hepatitidou E se lze nakazit od zvířat, zejména konzumací syrového nebo nedostatečně upraveného vepřového masa. Těžký průběh může mít u oslabených osob, například po transplantaci nebo u těch, kteří podstupují onkologickou léčbu.

Může být způsobena jak viry, tak toxickým, například alkoholovým poškozením. Může buď s pomocí léčby a tlumení příznaků vymizet, nebo přejít do chronické formy – to hrozí například u virové hepatitidy typu C a vzácněji u typu B. Také akutní žloutenka způsobená poškozením toxickými látkami má tendenci stát se chronickou, stejně jako autoimunitní hepatitida.

Chronický zánět jater, který nejčastěji následuje po akutní hepatitidě, trvající šest a více měsíců. Virus se v játrech dále množí a poškozuje je. Potvrzuje se například zvýšenými hodnotami jaterních testů, zejména jde o jaterní enzymy ALT a AST, ale ty mohou být v normě. Spolehlivější je zjišťování viru v krvi. Chronická hepatitida je závažnější, hrozí, že se z ní vyvine cirhóza nebo rakovina jater.

Očkování proti hepatitidě typu B je součástí povinného očkování dětí a hradí ho zdravotní pojišťovny, na vlastní náklady je možné se nechat očkovat i proti hepatitidě A. Obě očkování poskytují celoživotní ochranu před nákazou těmito dvěma typů virů.

Před virovou hepatitidou A nebo B spolehlivě chrání očkování, ale také dodržování hygienických zásad. Jde především o mytí rukou a dodržování běžných hygienických návyků.

Béčko se přenáší infikovanými tělními tekutinami, jako je krev, při sexu nebo přes porušenou kůži, je rizikové sahat například na odhozené injekční stříkačky. Hepatitida C se typicky šíří mezi nitrožilními uživateli drog, nákaza je možná i při tetování, pokud by tatér nedodržoval hygienické zásady.

Před neinfekčními hepatitidami se lze chránit střídmou konzumací alkoholu a celkově zdravým životním stylem.

Závisí na tom, jakým typem zánětu jater člověk trpí. Akutní formy většinou vyžadují hospitalizaci, léky přitom na tento virus neexistují. U virové žloutenky typu A léčba spočívá především v klidovém režimu a dietě, příznaky ustupují po čtyřech až šesti týdnech, prodělání infekce zajišťuje celoživotní imunitu.

Rovněž infekce virem hepatitidy B většinou odezní spontánně, ale pokud jsou jaterní testy zvýšené i po šesti měsících, hrozí přechod do chronické formy a je třeba nasadit farmakologickou léčbu.

Infekce hepatitidou C probíhá bohužel velmi často asymptomaticky, ovšem nemoc má tendenci ve většině případů přejít do chronické formy.

Zásadní nicméně je po dobu nemoci a při rekonvalescenci nepít alkohol.

Tady není prostor pro domácí léčbu. K lékaři byste měli jít vždy, když se objeví některý z příznaků, který svědčí o tom, že člověk trpí zánětem jater.

Odborná spolupráce MUDr. Aleš Chrdle, primář infekčního oddělení Nemocnice České Budějovice

Specifika jídelníčku lidí s hepatitidou: Co ano a co nesmíte