Na nebezpečnou ebolu stále není lék

Ebola je nebezpečná zejména proto, že na ni neexistuje lék. Očkovací látka se stále vyvíjí, ale komplikuje ji také fakt, že existuje pět variant viru. Velké epidemie probíhají hlavně v Africe. Napadá člověka a některé primáty, zejména opice, a také prasata, ze kterých se původně na člověka přenesla. Rezervoárem ale mohou být podle některých teorií i netopýři či antilopy.

V evropských zemích se objevila kvůli cestovatelům, kteří se nakazili v rizikových zemích, ale jinak se jí v podstatě není třeba bát. Dobrou zprávou je, že se nepřenáší vzduchem, ale jen krví a tělesnými tekutina nakaženého. Na ebolu zemře více než polovina nakažených lidí, v případě některých jejích druhů dokonce naprostá většina.

Nemoc se zpočátku projevuje jako chřipka, postiženého bolí hlava, svaly, břicho a má horečku. Symptomy však přichází poměrně náhle. Přidávají se střevní potíže, jako je průjem a zvracení, ale také zánět spojivek. Postupně se objeví následky toho, že jde o krvácivou neboli hemoragickou horečku. Dochází ke krvácení do stolice, z kůže a ze sliznic. Následkem toho se poškodí vnitřní orgány, hlavně játra. Během dalšího týdne až deseti dnů se nemocný buď uzdraví, nebo zemře. Tyto příznaky se objevují zhruba dva týdny od nákazy.

Lék neexistuje, proto se léčba soustředí jen na podporu obranyschopnosti fungování těla a selhávajících orgánů. Nutné je zavodnění, aby se minimalizovaly následky průjmů, horečky, ale také úzkosti, kterou nemocí ze strachu ze smrtící nákazy trpí. Účinnost všech zatím vyvinutých experimentálních léků se bohužel nepotvrdila. Důležité je izolovat nemocného tak, aby se od něj nemohli nakazit další. Lékaři a zdravotnický personál musí používat speciální oděv.

Nemoc lékaři mohou potvrdit z krve, není to snadné, protože na každý typ viru je jiný test.

Typy virů eboly:

Ebola–Zaire

První a nejčastější kmen, který byl v roce 1976 identifikován v Zairu (dnešním Kongu). Je nejnebezpečnější, s úmrtností až 90 procent.

Ebola–Sudan

Vzácnější a méně nebezpečná forma

Ebola–Reston

Rozšířili ji makakové v americké Virginii v roce 1989. Od té doby se však žádný člověk nenakazil a je to spíš záležitost opic.

Ebola–Pobřeží slonoviny

Ojedinělá mírná forma

Ebola–Bundibugyo

Objevil se v roce 2007 v Ugandě a v roce 2012 v Kongu, s úmrtností 40 procent.

Komplikace při ebole jsou velmi časté, protože velké procento nemocných umírá. Obvykle dochází k selhání orgánů a následné smrti. Pokud člověk přežije, mívá velmi často dlouhodobé potíže jako je zánět varlat, bolest kloubů a svalů, únava, problémy se sluchem a viděním, ale také spánkové potíže a či menstruační problémy a vyšší sklon k potratům.

Důležité je nenakazit se od infikovaného člověka, proto je třeba nosit ochranný oděv a samozřejmě dodržovat všechny zásady hygieny, jako je mytí rukou. V rizikových oblastech je třeba omezit šíření z nakažených zvířat, která by měla být pravidelně kontrolována a případně utracena a zlikvidována. Maso by mělo být vždy správně tepelně upraveno, aby se předešlo případné nákaze virem.

Od konce roku 2019 je proti jednomu z nejčastějších typů eboly (Ebola–Zaire neboli EBOV) možné použít nově vyvinutou vakcínu. Používá se ale stále jen v experimentálním režimu.

Které další nemoci po světě lidem nahánějí hrůzu, ačkoli se o nich tolik nemluví?