Hlavní obsah

Vtipné příběhy, proč malé děti propukly v pláč. Znáte to?

Foto: Pressmaster, Shutterstock.com

Foto: Pressmaster, Shutterstock.com

Reklama

Každé dítě se občas vzteká, postaví si hlavu, hystericky pláče a není k utišení. Rozbité koleno, ztracená hračka, stesk, strach. To jsou pochopitelné důvody dětského pláče a dětských výtek. Ale pak jsou tu také absurdní důvody, kterým se prostě nelze nesmát.

Článek

Zeptejte se každého, kdo má doma alespoň jedno dítě, zda jeho ratolest někdy brečela kvůli naprosté hlouposti, absurditě, prostě věci, nad kterou rozum (dospělého) zůstává stát. Nejspíš vysype z rukávu milion historek.

Stejně jako rodiče z celého světa, kteří svoje zážitky se vztekajícími se a plačícími dětmi sdílejí v internetovém magazínu BoredPanda. Pár jsme jich pro vás vybrali.

O jídlo jde v prvé řadě

Děti a jídlo, to je kapitola sama pro sebe. Jedno jí jen suché těstoviny, druhé by se cpalo pouze sladkostmi a třetí jí za čtyři dospělé. Malí strávníci prostě pláčou kvůli jídlu dost často. „Můj syn hystericky plakal, protože jsem mu zakázala jíst z odpadkového koše,“ podělila se o svou zkušenost jedna z maminek.

Další maminka čelila pláči dcerky poté, co jí zakázala sníst bleděmodrou rozpustnou kouli do koupele, jiná, protože jí nepřišlo rozumné, aby její holčička vypila chemické prostředky uklizené ve skříňce pod dřezem. Jiná se svěřila, že její syn chtěl k snídani baterky (10 míst, kde dětem doma hrozí nebezpečí).

V těchto případech ale mají rodiče pořád možnost pokusit se dětem vysvětlit, proč to nejde a jak moc si mohou konzumací těchto „pochutin“ ublížit.

Existují ale skutečně neřešitelné situace. Třeba když si vaše dítko přeje k večeři ravioli, vy mu je tedy uvaříte a ve chvíli, kdy mu je dáte na talíř, propukne v pláč, protože už je nechce. Nebo když si vaše dcerka přeje k narozeninám dort s jednorožcem, vy ho horko těžko seženete, a pak jen sledujete, jak nad ním brečí. Představovala si ho jinak.

A co třeba chlapeček, který snědl kus sýra, chtěl ještě, a tak mu maminka dala další. Jenže o ten klučina nestál, chtěl ten původní, co už snědl.

Ano, i tyhle historky v diskusi padaly.

Foto: gpointstudio, Shutterstock.com

U jídla je s dětmi snad největší legrace. Pro nás, ony už se tak nebavíFoto: gpointstudio, Shutterstock.com

Zklamání a bezmoc

Život s sebou přináší zklamání. Dospělí se umí vypořádat s ledasčím, ale děti? Ty se to teprve učí. „Život je tak krutý, když se vám nedaří vzít si knížku, na níž zrovna sedíte,“ komentovala záchvat pláče svého synka další maminka.

Velký smutek prožíval i jiný chlapeček, který se moc toužil svézt autobusem. Bohužel šlo o autobus v televizi.

Ale opravdové zklamání si prožilo dítko, které vyrazilo s rodiči na výlet ke Golden Gate Bridge, visutému mostu spojujícímu San Francisco s Marin County. Když se něco jmenuje Golden Gate (tedy v překladu zlatá brána), mělo by to být doopravdy ze zlata. Minimálně dle dětské logiky. Jenže tenhle most rozhodně není zlatý, je úplně obyčejný, v cihlové barvě. Tohle zklamání se prostě bez slz nemůže obejít (5 tipů, kam se podívat v Česku).

No a pak je tu také holčička, která si s nadšením (poté, co přemluvila maminku) mohla nalakovat nehty. Na rukou i na nohou! Hádejte, co přišlo, když lak zdobil všech dvacet malinkých prstíčků. Nadšení? Radost? Kdepak! Pláč a zklamání z toho, že další prsty už příroda holčičce nenadělila, tudíž už není co lakovat.

Foto: BestPhotoStudio, Shutterstock.com

Život je krutý. Zvlášť k malým dětem, které rozpláče i fakt, že mají jen dvacet prstůFoto: BestPhotoStudio, Shutterstock.com

Vrať mi ho!

Je jasné, že malé děti na svých věcech lpí. Neradi si půjčují hračky, jejich spinkacího plyšáka se nesmí nikdo dotknout a podobně.

Jenže co můžete dělat, když synkovi ostříháte nehty na nohou a on pak propukne v pláč, protože je chce zpátky? Anebo holčička, které krutá maminka spláchla hovínko do záchodu? Vždyť bylo její!

S dětmi je prostě legrace, i když někdy je to za cenu slziček. To ale není případ těchto nejvtipnějších dětských hlášek, ty vás rozesmějí i bez dětského pláče.

Reklama

Načítám