Irena (46): Manžel své vnučky miluje. Já taky, i když nejsou moje. Jenže náš čas a peníze mizí u nich

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis své finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Ireně je 46 let, pracuje na krajském úřadě a s manželem, kterému je 58, žije v malém domě, který kdysi postavili jeho rodiče. Oba vydělávají slušně – dohromady kolem 70 tisíc korun měsíčně. Přesto se v posledních letech začali hádat kvůli penězům. Ne proto, že by jich měli málo, ale protože každý má jinou představu, za co je utrácet.

Manželova dcera z prvního vztahu má dvě dcery, kterým jsou tři a pět let. Od jejich narození se podle Ireny změnil celý jejich volný čas. Buď jedou zhruba 60 kilometrů za nimi, nebo naopak. A když Irena pracuje v sobotu, manžel klidně vyrazí za vnoučaty sám; a když pracuje v sobotu on, hned volá a organizuje jejich cestu k nim.

„On chce být s holkami pořád. Chápu to, má je rád a chce být jejich oblíbený děda. Jenže já si někdy říkám, jestli je nám 46 a 58, nebo jestli už jsme důchodci, kteří mají jediný program: vnoučata.“

Irena má vnučky ráda, ale touží také po čase jen s manželem. Dříve spolu cestovali po českých památkách a vyráželi i do zahraničí. Teď se jejich výlety většinou přizpůsobují dětem – zoo, aquaparky a další místa, kde se zabaví malé holky. „Chtěla bych zase někam jet jen s ním, bez vnuček. Připadá mi, že když se narodily, přestali jsme mít vlastní život.“

Manžel jí někdy vyčítá, že vnučky nemá dost ráda nebo že na ně žárlí. To Irena odmítá. Spíš má pocit, že v jejich vztahu nezbývá dost prostoru pro ně dva. O to víc, že druhý dědeček před třemi lety zemřel a její muž jako by to chtěl táhnout za oba.

Její muž pracuje jako mechanik v autoservisu a vydělá přibližně 40 tisíc korun měsíčně, Irena kolem 30 tisíc a občas několik tisíc navíc na odměnách. Za bydlení, tedy elektřinu, vodu a další náklady, zaplatí kolem 15 tisíc korun. Na jídlo pro dva padne zhruba 16 tisíc, při návštěvě dceřiny rodiny se částka může přehoupnout přes 20 tisíc.

Dalších asi 8 tisíc měsíčně spolknou auto, benzin a pojištění. A návštěvy vnuček znamenají i další výdaje – sladkosti, dárky, vstupné nebo příspěvek na cestu. Když dcera s rodinou přijede za nimi, manžel jí někdy dá 2000 korun na palivo, aby cestu nemusela platit ze svého.

Irena přitom nechce počítat každou korunu, kterou manžel dětem a vnučkám dá. Vadí jí spíš, že se z jednotlivých drobností stává dlouhodobě významná část jejich společných peněz. „Možná bych měla být ráda, že máme na to, abychom jim mohli pomáhat. Jenže pak se podívám na naše plány a říkám si, kdy se konečně dostaneme i k nim.“

Oba mají životní a úrazové pojištění, dohromady asi za 3 000 korun měsíčně. Na účet určený původně na opravu střechy a případně fotovoltaiku nebo tepelné čerpadlo posílají minimálně 5 000 korun měsíčně. Odkládají tam také peníze z manželových přivýdělků při opravách aut a Ireniny odměny.

Jejich finanční rezerva je kolem 480 tisíc korun. Právě o tyto peníze se ale teď vede další spor. Manžel by si chtěl pořídit karavan, aby mohli jezdit na dovolené s dcerou a vnučkami. Irena by byla raději, kdyby peníze zůstaly na dům. Karavan by podle ní znamenal další velkou investici a zároveň by ještě víc upevnil způsob trávení volného času, který jí nevyhovuje.

Sama si nechává přibližně 3 000 korun měsíčně na kadeřnici, kosmetiku, cvičení a akce s kamarádkami. Manžel míval podobnou částku na své koníčky, například kulečník nebo sport. Teď většinu volných peněz investuje právě do rodiny dcery.

Irena přiznává, že někdy má pocit, že dcera s rodinou jejich ochoty pomáhat využívají. Zároveň si ale uvědomuje, že její manžel v tom nevidí problém. Naopak mu dělá radost, že může být dědečkem, který je vždycky k dispozici.

„Já mu nechci brát vnučky. A nechci ani, aby měl pocit, že si musí vybírat mezi mnou a jimi. Jen bych chtěla, aby pochopil, že máme také vlastní potřeby a že nemusíme každý volný víkend věnovat někomu jinému.“

Proto uvažuje, že by si s manželem začali všechny výdaje opravdu podrobně zapisovat. Ne proto, aby mu zakázala utrácet za vnučky, ale aby oba viděli, kolik jejich společný život stojí a kolik peněz i času jim po těchto výdajích zbývá.

Její největší přání přitom není finanční. Chtěla by, aby s manželem znovu vyrazili sami na výlet, oprášili své staré cestovatelské záliby a našli způsob, jak do jejich života vměstnat vnučky, aniž by z něj zmizelo všechno ostatní.

„Irena s manželem mají dobrý základ: slušné příjmy, pravidelně spoří a mají stranou 480 tisíc korun. To zaslouží pochvalu. Teď potřebují dát penězům jasný účel, na kterém se oba shodnou. Pomáhat rodině je hezké, ale v rozpočtu musí zbýt místo i na jejich vlastní přání a společný čas,“ říká poradce finančního plánování Jakub Hesoun z Fondu firemního nástupnictví ADAX a radí pár kroků ke zlepšení situace:

Díky tomu, co už dokázali uspořit, mají Irena s manželem na čem stavět. Dopřát si čas a peníze také pro sebe není sobectví. V jejich životě může být místo pro radost z vnuček i pro výlet, na který vyrazí zase jen ve dvou. Jen je potřeba oboustranná chuť to vyřešit.