Článek
Proč právě já nemůžu otěhotnět? Věta, jež se honí hlavou mnoha ženám, kterým se nedaří počít potomka. A všetečné dotazy nebo nevyžádané rady od příbuzných a kamarádek až po kolegy v práci na pohodě nepřidají. Jen málokdo si uvědomuje, jak hluboce takovou ženu zraňují i nevýznamné připomínky nebo netaktní otázky.
Boj s neplodností, dlouhotrvající usilovná snaha o miminko, která se nedaří a stojí ženu (i muže) spoustu sil, mnohdy i vypjatých partnerských chvil, to je nepřenositelná zkušenost, velmi intimní a bolestivá. Proto, pokud máte ve svém okolí někoho, kdo si tímto obdobím prochází, vyvarujte se zlehčování problému, falešného uklidňování a bagatelizování.
Cykly umělého oplodnění
„Mám za sebou čtyři cykly umělého oplodnění během dvou let,“ svěřuje se čtyřiatřicetiletá Aneta. Jako by nestačily všechny šílené hormonální injekce a léky, nepříjemné zákroky, neustálé nesnesitelné čekání a nakonec vždy zklamání. Čelit ještě k tomu dobře míněným doporučením, z nichž suverénně vede obligátní „musíš se uklidnit a uvolnit, pak určitě otěhotníš“, je podle ní neskutečné peklo na zemi. „Časem začnete mít pocit, že nějakou radou, zaručeným tipem nebo oblíbeným klišé může na vaši adresu přispět v podstatě každý kolemjdoucí. Přestala jsem chodit dokonce na masáže, protože masérka se mě v jednom kuse vyptávala, co nám nefunguje, když miminko nepřichází. A měla v zásobě celou řadu babských rad, po kterých stoprocentně otěhotním hned,“ říká Aneta.
Nulová empatie
„Moudra typu ‚moc na to myslíš, až se zklidníš, ono to půjde, uvidíš‘ mi způsobují žaludeční nevolnost a jejich autora bych pokaždé nejraději poslala do patřičných míst,“ doplňuje Anetu svými zkušenostmi další žena, Zdeňka. A ptá se: Kde berou lidé tu drzost, aby tímto způsobem deptali ženskou, která ze všeho nejvíc touží po vlastním dítěti a dělá pro to úplně všechno, co může? „Je to bezohledné. Ne, v takové situaci se nejde uklidnit. Ne, opravdu není možné vypnout hlavu a vnutit sama sobě přesvědčení, že když odjedu na dovolenou a budu si namlouvat, že vlastně žádné dítě nechci, že na tom vůbec nezáleží. Tohle nechápe nikdo, kdo si neprošel martyriem zdlouhavé léčby i bolestivých umělých oplodnění,“ popisuje své zkušenosti Zdeňka, které se nedaří otěhotnět již čtyři roky.
Neplodnost je bolestivé téma. Poznámky o tom, jak se má hlavně uklidnit a přestat myslet na otěhotnění, nechce žádná žena slyšetFoto: Phovoir, Shutterstock.com
Kdy přijde sebeobviňování
Zoufalství, frustrace, vztek, sebeobviňování, bezmoc, nervy nadranc… To jsou silné emoce, které neplodné ženy důvěrně znají. A poznámky o tom, jak se mají uklidnit, že pak otěhotní snadněji, žádná nechce slyšet. Mnohdy vyčerpaly veškeré psychické i fyzické síly, finanční možnosti a velkou zkouškou pravděpodobně prošel i jejich partnerský vztah. Takže není divu, že podobné „slogany“ je zraňují a zároveň urážejí.
Neplodnost je nemoc, a kdyby ji mohla vyléčit relaxační hudba, masáž, dovolená či sklenička tramínu, jistě by na to vědci a lékaři přišli dříve než chytráci v mém okolí, kteří nešetří dobře míněnými radami.
Některé ženy si podobné poznámky dokonce vysvětlí jako obvinění, že to nejspíš musí být jejich chyba, když děťátko nepřichází. „Věřte, že ty z nás, které procházejí léčbou, se už samy dost obviňují, samozřejmě nesmyslně. Když se nám nepovedl další přenos embrya do dělohy a těhotenství se opět nekonalo, byla jsem přesvědčená, že jsem to pokazila tím, že jsem lososa k večeři dost nepropekla, a proto jsem embryo otrávila. Což se samozřejmě nestalo,“ přiznává Zdeňka.
Meditace, dovolená ani víno neplodnost neléčí
Po prvním cyklu IVF se Zdeňka dozvěděla, že má nízký počet vajíček, a k tomu autoimunitní onemocnění endometrióza. „Naše cesta je trnitá a vážně k tomu nepotřebuji povrchní komentáře, ať na to tolik nemyslím. Ačkoli to lidé myslí dobře, doporučení ‚udělejte si s manželem hezký večer s vínem a bude to‘ nechci poslouchat. Pravdou je, že neplodnost je nemoc, nikoli vedlejší produkt únavy či stresu. Kdyby ji mohla vyléčit relaxační hudba, masáž a sklenička tramínu, jistě by na to vědci a lékaři přišli dříve než dobráci v mém okolí,“ říká s úsměvem Zdeňka.
„Nejhorší je, že jsem v určité chvíli tlaku zvnějšku sama podlehla. Snad abych si zachovala zbytky zdravého rozumu, přestala jsem s běháním, abych tělo nepřetěžovala, objednala jsem se na akupunkturu, při které jsem nevýslovně trpěla, i lekce hormonální jógy. Zkusila jsem meditace a otužování, vrcholem ale byla návštěva jakéhosi šarlatána, který mi během vykuřovacího rituálu slíbil, že mi do života přivolá duši dítěte a odblokuje omezení z minulosti, jež brání otěhotnění. To byla poslední kapka,“ vzpomíná Aneta.
