Bizarní příběhy slavných jídel: Ikonická snídaně vznikla jako lék na kocovinu, syrové maso se jmenuje po malíři

Jídlo je jedna věc – a názvy pokrmů druhá. Mnohá tradiční označení vznikla jednoduše, ale jiná jsou opředená zajímavými historkami a občas jen těžko uvěřitelnými příběhy, svou roli sehrála také náhoda či invence kuchařů i jejich jedlíků.

Možná si řeknete – obyčejná houska. To ale není pravda, tahle má svůj recept i specifický tvar: vrchní část je symetricky rozdělena pěti čarami směřujícími ze středu ven. Někomu může kaiserka připomínat větrník, jinému hvězdu (proto se jí říkává hvězdička), ale její název je inspirován vladařskou korunou. Typický tvar je historicky doložitelný od roku 1760, ovšem jak toto pečivo získalo svůj „vladařský“ název, není zcela jasné. Traduje se, že ho získalo po císaři (německy kaiser) Františku Josefovi I., který ho prý miloval. V každém případě je kaiserka typická pro rakouskou snídani a své místo si našla i na českých stolech.

Obložené pečivo se v chudších vrstvách konzumovalo odpradávna, ale roku 1762 toto obyčejné jídlo povýšil do šlechtického stavu anglický hrabě John Montagu ze Sandwiche. Chtěl si dopřávat oblíbené hovězí, hrát u toho karty s přáteli a nemít umaštěné ruce. Nechal si tedy připravit tenké plátky masa vložené mezi dva krajíčky chleba. Jeho spoluhráči si pak objednali „to, co má Sandwich“ – a název byl na světě.

Z názvu byste mohli usuzovat, že půjde o pochoutku spojenou s některým slavným císařem, ale je to jinak. V roce 1924 mexický restauratér a italský rodák Caesar Cardini zavzpomínal na své rodinné kořeny a při přípravě rychlého občerstvení pro hosty doplnil listy římského salátu chlebovými krutony, parmezánem, worcestrovou omáčkou a z části uvařeným vajíčkem. Recept se stal hitem hollywoodských hvězd, které Mexiko v té době často navštěvovaly, a tak se rychle rozšířil do světa. Dodejme, že dnes je často obohacen restovaným kuřecím masem.

Historek o zrodu tohoto receptu existuje víc. Nejznámější příběh se měl odehrát v roce 1894. Tehdy se newyorský burzovní makléř Lemuel Benedict dobelhal do svého oblíbeného podniku a přál si jídlo, které by ho dostalo z příšerné kocoviny. Kuchaři z hotelu Waldorf Astoria vzali toast, obložili ho křupavou slaninou, ztraceným vejcem a polili holandskou omáčkou. Tato výživová bomba byla ideálním řešením pro žaludek na vodě, dostala jméno vejce Benedikt a stala se ikonou mezi snídaněmi na vidličku.

Bývají spojovány s Belgií, která je pralinkovou velmocí, ovšem traduje se, že se zrodily ve Francii za vlády Ludvíka XIV. Původně nešlo o žádnou luxusní záležitost, naopak to byla jakási z nouze ctnost. Historka praví, že nezkušený kuchař nevěděl, jak potěšit svého pána, maršála du Plessis–Praslin, a opražil mandle s cukrem, který zkaramelizoval. Sklidil tehdy uznání a obdiv. Teprve až časem se sladké křupavé mandle či oříšky začaly obalovat čokoládou a získávaly charakteristický tvar bonbonů. Jméno podle francouzského maršála už jim však zůstalo.

Ačkoliv svůj název získal tenhle oblíbený pokrm podle benátského malíře Vittoreho Carpaccia (1465–1525), jedná se o relativně moderní vynález: recept vznikl v roce 1950 v Benátkách a vytvořil ho kuchař Giuseppe Cipriani. Ve městě zrovna probíhala Carpacciova výstava a právě jeho obrazy nový pokrm připomínal (typickým spojením červené a bílé barvy). Recept tak dostal jméno po malíři a zanedlouho se rozšířil po celém světě.

Základem je na velmi tenké plátky nakrájená zchlazená, ale ne úplně zmrazená hovězí svíčková přelitá majonézovou omáčkou, posypaná parmazánovými hoblinami a pokapaná citronovou šťávou. Dnes se název carpaccio používá pro různé tence krájené předkrmy nejen z hovězího, ale i z ryb či třeba červené řepy a cukety.

Původ a název černého čaje ochuceného bergamotovým olejem je tak trochu záhada a i v tomto případě koluje hned několik příběhů. Například se traduje, že oblíbená čajová směs získala jméno podle hraběte (anglicky earl) Charlese Greye, který byl ve třicátých letech 19. století britským premiérem a tento voňavý čaj prý dostal od čínského úředníka jako projev úcty. Škarohlídi naopak tvrdí, že extrakt z kůry citrusu bergamotu začali angličtí obchodníci přidávat do některých směsí pro zvýraznění chuti jinak mdlého čaje dávno předtím, než se stal Grey premiérem… Ať je to, jak chce, Earl Grey patří k nejoblíbenějším čajům na světě.

Hrubě mletá pšeničná mouka, která obsahuje otruby a klíčky, není výdobytkem moderní doby. Přišel s ní už v roce 1830 americký duchovní a reformátor v oblasti výživy Sylvester Graham, který mimo jiné doporučoval vegetariánství a střídmost. Název tedy původně zní Grahamova mouka. Je to druh celozrnné mouky a vyznačuje se speciálním způsobem mletí. A podle svého tvůrce se jmenují i světoznámé grahamové krekry.

>>>Výlet za skleničkou plnou historie: Poznejte rozdíl mezi Bellini, Rossini, Appletini a Puccini