Učitelka Andrea: Manžel má záda a nemůže pracovat. Naše úspory i sny pomalu mizí

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis své finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Andrea (58) s Lubošem (58) žijí v podstatě v poklidu, a to i finančně. Tedy spíš žili, dokud nepřišla nemoc. Lubošovy potíže začaly být natolik vážné, že už není schopen dělat svou původní práci řidiče. Má problémy s ploténkami, chodí na rehabilitace a po lékařích. Někdy se stav zlepší, pak se mu ale záda znovu „seknou“ tak, že se nemůže pohnout. Na operaci to podle lékařů zatím není, zároveň mu ale nikdo nedokáže říct, kdy a jestli se jeho stav výrazně zlepší.

Největší problém je, že Lubošovi lékaři nedoporučují dlouhé sezení. Jenže právě to je při povolání řidiče zásadní. V 58 letech navíc není jednoduché hledat po více než osmi měsících nemocenské úplně novou práci. Lékař mu proto doporučil požádat o invalidní důchod. Zda ho dostane, ale zatím nikdo neví. Jisté je pouze to, že současná nemocenská je necelých 13 tisíc korun měsíčně. Luboš přitom před nemocí vydělával kolem 36 tisíc čistého a k tomu si přilepšoval víkendovými rozvozy.

Andrea má díky dlouhé učitelské praxi kolem 39 tisíc korun čistého. Aby rodinnému rozpočtu trochu pomohla, přibrala doučování a přípravu studentů na zkoušky nebo maturitu. Během školního roku jí to přinese přibližně tři tisíce měsíčně.

V bytě 3+1 zaplatí za nájem a všechny zálohy a poplatky okolo bydlení 20 tisíc korun měsíčně. Právě proto museli po poklesu manželova příjmu výrazně hlídat všechny ostatní výdaje. Za potraviny dají asi deset tisíc korun. Andrea obědvá ve škole za 70 korun a manželovi vaří.

Za drogerii a drobnosti do domácnosti utratí maximálně pětistovku, za léky do 600 korun. Oblečení většinou nekupují, protože ho mají dost, a pořizují jen něco na sezonu.

Andrea má životní a úrazové pojištění přibližně za 1 100 korun měsíčně a ještě si posílá 2 000 korun na důchodové spoření. Jednou za šest týdnů jde ke kadeřnici a zaplatí zhruba 900 korun, jednou měsíčně jde na pedikúru za čtyři stovky. Cvičení ji stojí jen jednotlivé vstupy po 80 korunách.

Auto je pro ně stále nutností. Povinné ručení a benzin vyjdou asi na tři tisíce měsíčně, dalších šest set korun stojí pronájem místa v podzemní garáži. Přemýšleli, že ho pustí, jenže v okolí domu se špatně parkuje a při Lubošových bolestech je pro něj důležité mít auto co nejblíž.

Oba dospělí synové už mají vlastní domácnosti, takže na ně Andrea s Lubošem v rozpočtu myslet nemusí. Maximálně jim koupí dárek, pozvou je domů na oběd nebo pořídí něco malého pro vnoučka. Synové se nabízeli, že jim pomohou a přispějí na nájem, ale Andrea to odmítla. I tak občas přijedou na návštěvu s nákupem nebo se snaží ulevit jinak. Rodiče jsou vděční, ale nechtějí pomoc přijímat pravidelně. Oba synové mají hypotéku a rozhodně jim nezbývá peněz nazbyt. „Snad to zvládneme sami,“ říká Andrea.

Kvůli Lubošovu zdravotnímu stavu letos nejeli na dovolenou. A nevyužili ani chalupu, protože je v lese a dostanou se k ní jen pěšky do kopce, což není pro Lubošova záda vůbec vhodné. I když tam nebyli, platí měsíčně kolem 500 Kč jako zálohu na elektřinu a dalších 500 korun pánovi z okolí, který chalupu čas od času zkontroluje, poseká přístupovou cestičku a po silnějším dešti nebo bouřce se podívá, jestli je všechno v pořádku.

Andrea má ráda kulturu a dřív na ni chodila s kamarádkami. Chodí dál, ale podstatně méně. O své oblíbené aktivity přišel i Luboš. Už si nemůže zahrát fotbal ani ping-pong a vynechává i pravidelné posezení s kamarády u piva. Právě sport pro něj býval kompenzací za dlouhé hodiny za volantem.

Před Lubošovou nemocí měli na spořicím účtu kolem 230 tisíc korun. Spořili si tak i na společný sen – chtěli se podívat do Thajska. Jenže z této částky už museli zaplatit 12 tisíc za nové brýle a 16 tisíc u zubaře. Další zubařské zákroky je přitom čekají a mohou stát dalších zhruba 25 tisíc korun.

Andrea si uvědomuje, že úspory jsou právě od toho, aby jim pomohly v době, kdy příjem nestačí. Přesto ji mrzí, že peníze určené na cestu postupně mizí. „Thajsko teď samozřejmě není priorita. Hlavně aby byl Luboš v pořádku a věděli jsme, co bude dál. Ale je zvláštní sledovat, jak jsme si roky něco odkládali a najednou z toho platíme zubaře, brýle a běžné výdaje, které jsme dřív bez problémů pokryli z výplaty.“

Největší finanční nejistotou tak pro Andreu není dnešní rozpočet, ale to, co bude dál. Jestli se Luboš bude moci vrátit k práci, nebo dostane invalidní důchod, případně zda bude muset hledat jiné zaměstnání. Do té doby se snaží držet výdaje při zemi a svou práci i doučování zvládat tak, aby nemuseli žádat o pomoc děti.

„Andrea s Lubošem udělali dobře, že si vytvořili úspory na spořicím účtu. Dnes jim pomáhají zvládat nemoc, i když vzhledem k nejistotě návratu Luboše do práce by tam měli mít alespoň 240 000 Kč. Andrea také pravidelně odkládá na důchod. Teď je ale nejdůležitější zajistit příjem po skončení nemocenské,“ komentuje finanční a investiční poradce Jakub Hesoun a má pro manžele pár doporučení:

1. Projít výpisy za posledních 12 měsíců, doplnit chybějící výdaje (třeba za obědy, kulturu a podobně) a roční platby vydělit dvanácti. Oddělit 25 tisíc na zubaře a ověřený přebytek posílat do rezervy.

2. Podat žádost o invalidní důchod a u ČSSZ zjistit konec nemocenské i možnosti prodloužení. Po osmi měsících nemoci už bych tento krok neodkládal.

3. Prověřit případné Lubošovo pojištění a nárok na plnění za pracovní neschopnost. U Andrey zkontrolovat hlavně invaliditu a smrt: její příjem nyní domácnost drží. Samotná cena pojistky o kvalitě ochrany nic neříká.

4. Zkontrolovat pojištění chalupy a případně vlastního bytu podle nákladů na obnovu, u auta pojistnou částku a limity podle sjednaného krytí. Ověřit také občanskou odpovědnost alespoň na 20, ideálně 50 milionů Kč.

5. Zvážil bych také budoucnost chalupy. Kvůli Lubošovým zádům ji nyní nevyužívají, náklady ale zůstávají. Pokud se návrat na chalupu nejeví reálně, dává smysl zjistit její prodejní cenu. Prodej by mohl přinést potřebnou finanční jistotu. Nejdřív však musejí vědět, kolik jim skutečně měsíčně chybí, aby výtěžek postupně nespotřebovali bez dalšího plánu.

Thajsko nemusí zůstat jen snem. Teď má přednost zdraví a jistota toho, z čeho budou žít v dalších měsících. Už ale dokázali, že umějí spořit. Až se Lubošův příjem vyjasní a rezerva doplní, mohou se ke společnému přání vrátit.