Socialistická propaganda, švejkování i drsná komedie o pétépácích. České filmy a seriály o vojácích

Na válce většinou nebývá vůbec nic úsměvného, ale i základní vojenská služba v době míru byla pro řadu mužů zdrojem traumat. Přesto je důležité mít pro případ nouze dobře vycvičené vojáky a právě na jejich počest se dnes slaví Den ozbrojených sil České republiky.

Datum 30. června rozhodně nebylo vybráno náhodně. V tento den totiž v roce 1918 uznala francouzská vláda právo Čechoslováků na samostatný stát a českoslovenští legionáři ve francouzském Darney přísahali věrnost budoucí republice. Každý rok se tu koná vzpomínka, a dokonce tu mají i Masarykovo náměstí.

V roli Švejka v legendární komedii podle světoznámého protiválečného románu Jaroslava Haška (1883–1923) exceloval Rudolf Hrušínský (✝73), který kvůli ní přinesl i osobní oběť: před natáčením přibral 20 kilo. Čeština byla díky populárnímu příběhu obohacena o nové slovo – švejkování (míní se tím snaha vyhnout se nepříjemným povinnostem předstíráním naivity či doslovným plněním příkazů). Na úspěch komedie navázal i druhý díl Poslušně hlásím (1957).

Nejen na frontě, ale i v zázemí se odehrávala velká dramata. Co se stane, když vojáci, kteří se zubožení vrátili z ruského zajetí, zjistí, že mají jít znovu na frontu? Vzbouří se. Tento válečný snímek Martina Friče (1902–1968) se ani po letech neomrzí. V hlavní roli oslňuje Jiřina Bohdalová (91) a zahrál si tu i Radoslav Brzobohatý (✝79) či Jan Tříska (✝80). Děj se odehrává v roce 1918 a je inspirován skutečnou událostí: rumburská vojenská vzpoura, ke které došlo na konci první světové války, byla tvrdě potlačena.

Ve vojenském prostředí se odehrává i jedenáctidílný příběh, kde si zahrál Martin Zounar (55) se svým otcem Miroslavem Zounarem (✝65). Seriál byl součástí státní propagandy a armádní život v mnoha ohledech dost idealizoval – měl zpopularizovat základní vojenskou službu. Nicméně se nebál ukázat, že i v socialistické armádě může docházet k šikaně. Natáčení trvalo celý rok a představitel hlavní role na něj rád vzpomíná: musel se naučit mnoho vojenských dovedností a stal se z něj i spartakiádní cvičenec.

Strahovský stadion pamatuje víc než jen spartakiády!

Postava svobodníka Milana Kouby v podání Jiřího Langmajera (56) budí i po letech pousmání a oblíbenému herci tuto roli už nikdo „neodpáře“. Jako voják si vede výborně, ale trnem v oku jsou veliteli v podání Karla Rodena (60) jeho pozdní příchody a sukničkářství. Komedie byla sice – jak jinak – natočena jako součást propagandy, ale povedla se a baví diváky dodnes. Pro hlavního představitele bylo natáčení, během kterého si vydělal 7 500 Kč, vlastně takovou zkouškou nanečisto: rukoval až o dva roky později a díky populární roli měl fešáckou vojnu.

Mezi zábavnější filmy z vojenského prostředí patří komedie režiséra Víta Olmera (80), natočená podle románu Josefa Škvoreckého (1924–2012). Hlavní roli Dannyho Smiřického, který si musel vojnu odkroutit počátkem 50. let, si zahrál Lukáš Vaculík (60). A natáčení je nezapomenutelné: jeho erotickým scénám s Janinkou v podání Simony Chytrové (59), které se filmovaly v běžném sídlištním bytě, kvůli nedostatku soukromí tleskalo celé sídliště.

K oblíbeným českým filmům patří také komedie natočená podle slavné předlohy Miloslava Švandrlíka (✝77), která s drsným humorem přibližuje život příslušníků pomocných technických praporů (= pétépáci). Je plná hlášek, které zlidověly, a také skvělých hereckých jmen, jako je Ondřej Vetchý (60), Miroslav Donutil (71) nebo Pavel Landovský (†78). Měl vzniknout i druhý díl, ale režisér Zdenek Sirový (✝63) v době příprav zemřel. Tematiku zpracoval stejnojmenný seriál (2004), ale popularity a divácké obliby srovnatelné s původním filmem nedosáhl.

Kdo to byli pétépáci, tedy černí baroni?

Na popularitu tvorby z armádního prostředí se snažila navázat televize Prima, která přišla s vlastním projektem. Dal divákům nahlédnout do prostředí vojenské nemocnice a mezi elitní armádní zdravotníky. Přestože v něm hráli populární čeští herci, jako je Kristýna Leichtová (36), Jan Dolanský (44) nebo Marek Němec (41), diváky tento pokus moc nezaujal, a tak byl projekt předčasně ukončen.

Život není jako film. Válečný příběh ukrajinské mámy: Utíkala jsem se dvěma dětmi a dvěma taškami.