Článek
Všichni nejspíš víte, že minimálně v rámci diety je mnohem rozumnější dát si k večeři třeba salát, rybu nebo krůtí maso raději než bábovku s kakaem. Ale opravdu jste odsouzeni k věčné nadváze, když si dáte v neděli k obědu kachnu se zelím a k snídani si občas dopřejete třeba buchtu s povidly?
Opravdu jsou některé potraviny či pokrmy stravovací hřích, který je potřeba z jídelníčku nekompromisně vyškrtnout? Na to odpověděl odborník na zdravý životní styl a výživový poradce Petr Havlíček. Některé vyhlášené „zabijáky štíhlosti“ oznámkoval jako ve škole – a možná budete překvapeni: jsou mezi nimi totiž i jedničkáři…
Jídlo není hřích
Představte si nadýchaný šlehačkový dort s čokoládovým krémem. Někdo ho okamžitě označí za dietní tabu, za něco, co byste nikdy neměli vložit do úst, pokud chcete být štíhlí a zdraví. Pak jsou ale ti, kdo vám řeknou, že žádné běžné jídlo není nezdravé či „tlusté“. Nejde totiž ani tak o to, co jíte, ale jak často a v jakém množství.
A právě k tomuto názoru se přiklání i Petr Havlíček: „Koneckonců už i Paracelsus říkal, že rozdíl mezi lékem a jedem je jen v množství.“ Smyslem tedy není vyškrtnout nějaké potraviny navždy ze svého života, ale udržet jejich konzumaci na uzdě.
Čeho se musíte vzdát
Jenže co když to nedokážete, co když neumíte sníst jen jednu sušenku, ale musíte zkonzumovat najednou celé balení? Problematické jsou především všemožné sladkosti, slané pochoutky, sladké nápoje a alkohol, protože ty jsou vysoce návykové. „Samozřejmě, pokud nejste schopni bažení po nich odolat, jsou pro vás opravdu naprosto nezdravé a měli byste se jich vzdát úplně, nebo alespoň na určitou dobu. Stejně jako alkoholik, který už se po léčení nesmí nikdy napít, chce-li zůstat abstinujícím alkoholikem,“ vysvětluje Petr Havlíček.
- Dobrá zpráva ale je, že řady laskomin s ne příliš dobrou pověstí se vzdávat není třeba. Petr Havlíček je oznámkoval jako ve škole a vysvětlil, za jakých okolností se jich není potřeba bát.
Bílé pečivo: známka 3
Klasický rohlík nebo houska nejsou sice žádný výživový hit, ale úplně se jich vzdát není nutné. „Je to samozřejmě nutričně chudá potravina vyrobená z vysoce průmyslově zpracovaných surovin, obsahuje minimum vlákniny a minerálních látek, zato má vysoký obsah rychle využitelných škrobů,“ vysvětluje odborník.
- Dopřávat si rohlíky a housky každý den a ve vysokém množství je tedy rozhodně chyba. „Ale proč si třeba v neděli nedat k snídani míchaná vajíčka s křupavým rohlíčkem? Když jich nespořádáte pět denně, neděje se nic hrozného.“
Bílé pečivo není z výživového hlediska žádná sláva: obsahuje především „prázdné kalorie“. Pokud ho ale milujete, není důvod se ho navždy vzdátFoto: Arkadiusz Fajer, Shutterstock.com
Česká kuchyně: známka 1
Kachna se zelím, svíčková a podobné tradiční české pecky nejsou z výživového hlediska nic hrozného. „Třeba dobrá svíčková? Je tam kvalitní libové maso, hromada zeleniny, vývar a trocha smetany. Pokud dáte dostatek zeleniny, nepotřebujete zahušťovat moukou a jediné, co to trochu kazí, je jen houskový knedlík. Ale u něj platí to samé, co u bílého pečiva: jednou za čas a v rozumném množství vám neublíží,“ upřesňuje Petr Havlíček. A stejné je to i s kachnou se zelím: „Pokud si nenaložíte osm knedlíků a nevypijete k nim výpek z masa, proč si ji občas nedat.“
- Pozor ale, jestli je pro vás česká kuchyně smažák s hranolkami, bramborák z klasické olejové fritézy či jiné smažené dobroty, je to úplně něco jiného. „Pokud je tohle vaše česká kuchyně, ze známky jedna se rázem stává pětka,“ varuje expert.
Dorty, buchty, koláče: známka 3
Není sladkost jako sladkost. Na kupovaný koláč nebo buchtu „z továrny“ raději zapomeňte. „Stejně tak i na bonbony, které jsou jen zamaskovaný cukr, nebo na ‚čokolády‘ vyrobené z levného tuku, cukru a trošky kakaa,“ upřesňuje Petr Havlíček. Ale dát si čas od času řemeslně dobře vyrobený dort z poctivých surovin, kvalitní čokoládu nebo doma upečenou buchtu ze základních surovin zase taková pohroma není.
- Trojku kvalitním dobrotám ale udělil odborník s podmínkou, že nejsou součástí každodenní stravy, ale jen občasným zpříjemněním jídelníčku. A co je nejlepší? Když si je doma upečete sami. „Protože víte, co děláte a z jakých surovin je pečete, a vzhledem k pracnosti to snad neděláte příliš často,“ dodává s úsměvem Petr Havlíček.
