Menopauza a přechod: na co se připravit a čeho se (ne)bát

Klimakterium (= přechod) je období, ve kterém začínají vyhasínat ženské hormony. Když je jejich produkce minimální, menstruace zcela vymizí a nastává menopauza. V té době probíhají v těle nepříjemné pochody, které podle statistik zhruba třetina žen prožívá poměrně dramaticky.

Mnohé si ale kromě nepravidelné či zcela chybějící menstruace nejsou žádných subjektivních potíží vědomy. Od prvních příznaků přechodu do menopauzy může uběhnout i sedm let, běžné jsou dva až čtyři roky.

Hladiny estrogenu a progesteronu začínají v přechodu klesat a to vede k rozsáhlým změnám v organismu. Dochází k tomu zhruba ve věku 49–51 let. Již předtím se mohou projevit výkyvy nálad, pocením, zhoršenou pamětí a soustředěním, bolestí hlavy, problémy se spánkem či nárůstem hmotnosti. Klasickým projevem jsou návaly horka: přicházejí zcela bez příčiny a nelze je ovlivnit vůlí. Žena se při nich opravdu hodně potí a je červená v obličeji, což má samozřejmě dopad na psychiku.

Zhoršuje se kvalita vlasů: jsou slabší a častěji vypadávají. Pokožka je sušší, stejně tak i oblast pochvy, což může znamenat problémy při sexuálním styku. Nedostatek hormonů ovlivňuje i pánevní svalstvo, proto dochází k močové inkontinenci.

Vlivem klesající hladiny hormonů roste riziko řídnutí kostí čili osteoporózy a ucpávání cév. Ženy tak přestávají být chráněny před srdečně-cévními nemocemi a jsou na tom stejně jako muži. V tomto směru jsou rizikové zejména ty, u nichž došlo k přechodu neobvykle brzy (před čtyřicítkou), ať přirozeně, nebo v důsledku operativního odstranění vaječníků.

Předcházet obtížím v přechodu je částečně možné přirozeným způsobem: kromě udržení přiměřené hmotnosti je pro zvládání příznaků důležitý dostatek pohybu, ale i odpočinku. Často pomáhá i podpora psychologa či terapeuta.

K léčbě příznaků klimakteria se musí přistupovat vždy individuálně, nejde totiž o nemoc, ale přirozený stav. Lékař posoudí subjektivní potíže a laboratorním vyšetřením zjistí hladinu hormonů. Může předepsat hormonální substituční léčbu: formou tablet, náplastí, gelů či sprejů se dodávají chybějící hormony. Ženu je pak třeba pečlivě sledovat, aby se minimalizovala rizika vedlejších účinků (např. rakovina prsu), která se zvyšují s délkou užívání.

Využít lze i nízkodávkovou hormonální antikoncepci či lokální estrogenní léčbu: speciální krémy či gely pomáhají se suchostí vaginy a potížemi s udržením moči. Další možnost jsou přírodní fytoestrogeny (jsou např. v sóje, cizrně, chmelu, červeném jeteli či lněném semínku) a mateří kašička, příznivý vliv má i extrakt z ploštičníkového kořene (Cimicifuga racemosa).

Nejčastější komplikací vyhasnutí tvorby ženských hormonů je postmenopauzální osteoporóza a s ní související nebezpečí častějších zlomenin. Po menopauze se mění ukládání tuků v těle (roste množství škodlivého viscerálního tuku) a zvyšuje se krevní tlak, hladina cholesterolu i glukózy v krvi. Proto vzrůstá riziko mozkové mrtvice a infarktu a každá třetí česká žena umírá na srdečně-cévní nemoci!

Menopauza je normální a nelze se jí vyhnout, je ale možné zapracovat na jejím nepříznivém zdravotním dopadu. Prevencí osteoporózy je dostatečný přísun vápníku, vitaminu D a pravidelný pohyb, na kardiovaskulární systém platí staré známé: nekouřit, hlídat tlak, cholesterol, cukr a tělesnou hmotnost. A pracovat se stresem.

Návaly, vyšší cholesterol, pomalý metabolismus! Jak přežít všechny tři fáze přechodu v klidu?