Dnes je Zelený čtvrtek: posnídejte jidáše a vyberte si z našeho zeleného menu

Velikonoce jsou pro věřící nejdůležitějšími svátky v roce a pro nás ostatní pak dlouho očekávaným svátkem, který slaví příchod jara. Předchází jim Svatý týden, ten začíná Květnou nedělí a končí Božím hodem velikonočním, tedy vzkříšením Ježíše Krista. Jaké zvyky a obyčeje ho provázely?

Pátým dnem Svatého týdne je Zelený čtvrtek, kdy byl Ježíš zatčen. Ve čtvrtek večer začíná mší velikonoční triduum umučení a zmrtvýchvstání Páně. Tato mše je na památku večeře Páně. Triduum vrcholí při velikonoční vigilii a končí nešporami neděle Zmrtvýchvstání Páně.

Označení Zelený je odvozeno prý z německého Greindonnerstag, což znamená původně „Lkavý čtvrtek“, ale zkomolením z toho vzniklo Gründonnerstag, tedy „Zelený čtvrtek“. Název mohl dostat tento den i podle barvy roucha, které si oblékal kněz v kostele.

Na Zelený čtvrtek zněly naposledy zvony, než se zavázaly a jejich práci museli zastat tzv. klapotáři, tedy ti, kteří s řehtačkami a dalšími hlučnými nástroji obcházeli a hlásili ranní a večerní klekání a poledne. Byly to skupiny chlapců, kteří obcházeli od chalupy k chalupě a za svou službu dostávali výslužku v podobě něčeho k jídlu, někdy i pár drobných. Někdy to byla také barevná vajíčka, sušené ovoce nebo nějaké pečivo. Všechnu odměnu dávali do proutěných košíků a posléze si ji rozdělovali mezi sebe.

K tomuto dni se vázal i zvyk jíst zelená jídla – do všeho se přidávala spousta bylinek a na jídelníčku byl třeba i špenát, zelí nebo hrách. Používaly se i jarní bylinky jako mladé kopřivy, pažitka, popenec, pampelišky nebo sedmikrásky. Právě to mělo přinést lidem spoustu zdraví po celý rok.

K snídani, ideálně velmi časné, se jedly jidáše – protože kdo je snědl s úsvitem, ten si také přivolal zdraví.

I v tento den se dokončoval úklid a smetí se vynášelo z domu ven, ideálně za nejbližší křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Ještě se mohly dopékat jidáše.